Často tápu a přemýšlím, jak reagovat v diskuzích adekvátně a nesklouznout na úroveň prodavačky houbiček na mytí nádobí.
Hice polevily, lidi se zklidnili a přestali se potit.
Sice ne všichni, ale líp se dýchá. A jezdí MHD.
"Tak dvanáct. Dostane dvanáct ten pan doktor Ráth", řekla s chutí a hodně nahlas jedna z cestujících, když přečetla zprávu na displayi mobilu, který zasunula do kabelky.
Oznámila to do vozu tramvaje nám, kteří mobily nepovažujeme za náš šestý prst a nemáme je pořád v rukou.
"A to vám jako dělá radost jo? To máte radost z toho, že odsouděj nevinnýho člověka do vězení a ještě před tím do neoprávněné vazby?", rozkročil se před mladou ženskou starší chlap. Tak v mym věku. Takže starší.
Nejen ona oznamovatelka vůbec nechápala co se děje. I pár dalších lidí z tramvaje se otočilo k těm dvěma až ve chvíli, kdy muž začal komentovat oznámení o výši trestu pro pana Ratha.
"Počkejte...", řekla oznamovatelka plaše, "to si děláte legraci, ne?", a usmála se a odhodila vlasy z čela, aby na pána lépe viděla.
"Kdybych si dělal legraci, tak řeknu, že jste káča. Ale vypadáte jako vzdělaná žena a já tedy nechápu, jak můžete mít radost z politického procesu?", muž stále mladé ženě vykal, ale servítky si rozhodně nebral.
"Jakej politickej proces? Copak zloději jsou souzení v politických procesech?", ohradil se ze sedadla směrem k diskutující dvojici chlap kolem 40 let.
"Povidám si tady s mladou dámou, nepleťte se do naší diskuze, prosim.", odbyl obhájce Ratha chlapa, který se k diskuzi chtěl přidat.
Tramvaj přijížděla do stanice a já se modlil, aby ani jeden z těch tří nevystupoval.
Pánbu mě vyslyšel.
"Takže vy tvrdíte", dostala se ke slovu konečně zase ta mladá ženská, "že soudní jednání s Rathem je zmanipulované, že nevzal úplatek ve výši několika milionů a že se nechoval protizákonně?", zeptala se opět nahlas.
"A vy jste u toho byla?", ironicky dloubnul oponent.
"Já se s takovejma lidma nekamarádim, pane.", vyslovila důvod, proč u předávání krabice s vínem nebyla, mladá ženská v tramvaji.
"Pak ale nemůžete tvrdit, že je odsouzen právem a navíc z toho mít radost.", nenechal se oponent odbýt.
"Nechtěl byste jít radši od příští stanice pěšky a vyprávět tohle rackům?", zeptala se z ničehož nic obhájce Ratha paní ve vyšším věku, která se zrovna zvedala ze sedadla a připravovala k vystoupení na následné refíži.
"Prosím?", otočil se na ni obhájce a dělalo mu evidetně radost, že do diskuzního klubu přibyl další člen.
"Jestli nemáte chuť tohle pindání říkat spíš rackům, než normálním lidem, to jsem řekla.", odpověděla klidně ta starší ženská a dodala: "Taky jsem u tý krabice nebyla, ale jedno jistý. Když nemá chlap charakter, tak je pro mě míň než kravský lejno.... A teď mi, prosím, uhněte, abych se o vás nemusela otřít."
A tramvaj zastavila a paní vystoupila.
A mně bylo strašně dobře v hlavě i v těle, protože jsem názorně dostal krásnou lekci toho, jak elegantně se dá fungovat v diskuzi.
