A mám snad říct "zelí", když je to "tvaroh"?

"Tak třeba mlíko, jo?", držel pevně chlap před chladícím boxem za ruku ženu. Předpokládal jsem, že to byla jeho žena, protože k sobě tak nějak pasovali.

"No, mlíko", řekla ona pobaveně a pohodila u toho vlasama. "A co jako? Mlíko.", potvrdila ještě.

"A támhle tvaroh. Vidíš? Tvaroh.", ukázal volnou rukou muž a nafoukl přitom hrudník do výhružného vyznění.

"Tvaroh.", souhlasila téměř staticky žena.

"A to řekneš takhle klidně, jo? Jako že tvaroh. A tim to končí?", otočil se od chladícího boxu k obličeji ženy chlap.

Buď se tu natáčí zase nějaká pitomost pro Barrandov a já budu v pozadí čumět jako trubka, nebo probíhá výslech z nějakýho pro mě nepochopitelnýho důvodu a to si rozhodně nenechám ujít. Bez brýlí jsem předstíral četbu složení nálevu okurek ve sklenici, kterou jsem měl v ruce. Stěží jsem zahlédl etiketu, natož text na ní. Vyčkával jsem.

"A mám snad říct "zelí", když je to tvaroh?", nenechala se rozhodit ženská a prstama volné dlaně si stáhla mini mini sukni zase trochu víc pod zadek. 

"Tak dál - plátkovej sejra, že jo?", zvedl při "žejo" obočí chlap do pravidelných obloučků a zastavil mimiku obličeje.

"No samozřejmě, že je to plátkovej sejra, co jinýho by to mělo bejt?", nenuceně odpovídala jeho partnerka, nebo manželka. Prstýnky jsem neměl šanci zahlídnout, stál jsem za nima.

"A dál", poodstoupili od plátkových sýrů ti dva a já musel popojít s nima a začal jsem předstírat četbu etikety na plechovce s cizrnou. "Dál tu máme máslo."

Žena si opět prohrábla vlasy a potvrdila, že to co je vyrovnané v boxu před nimi je opravdu máslo.

Už mě to skoro skoro přestávalo bavit. Tušil jsem sice, že se v mé blízkosti odehrává nějaká hra na porozumění, ale - upřímně - tvaroh, máslo a plátkovej sejra nebyly zrovna atributy, který by mě udržely u příběhu v napětí.

"A nakonec ty zasraný jogurty", vyletěla z pusy chlapa věta se silou výbuchu Stromboli.

"Proč zasraný?", zeptala se ona s údivem a na pravé noze, protože špičkou levé si drbala lýtko pravé.

"Proč? Ty se ptáš po víkendu proč?", už hodně naštvaně, jako když minete první ve sportce kvůli špatnýmu číslu, kterým jste nahradil to správné, které jste měl v tiketu původně.

"No. Proč. Ptám se proč.?", drze a odvážně pouštěla z pusy za ruku stále držená žena před chladícím boxem. Právě jsem dopředstíral čtení etikety sklenice s mixem hub v octu.

"Jogurt bílý. Jogurt smetanový. Maxi Jogurt. Holandský jogurt. Jogurt s celerálijemi nebo jak se to čte. Jogurt s ovocem. S čokoládou. Řecký jogurt. Odtučněný jogurt... a to sme furt na začátku regálu. Chápeš?"

"Ne.", řekla plaše. "Číst umim taky, ale tebe nechápu."

"Tak ještě jednou ty sejry - plátkový", už s mírně rudym obličejem chlápek u chlaďáku. "Se zeleným pepřem, ementálský, eidamský bloček, krolewski, uzený eidam, uzený eidam 30%, odtučněný, eidamský sýr moravia, eidam madeta, aidam lactos, eidam Lagricol, eidam Jaroměřický a eidam Šumavský. A to nejsme na konci a pořád jsme jenom u eidamů. ", nabiral chlapův hlas na intenzitě a zoufalství. "Pořád nic?", otočil se na ženskou a já dal do koše sklenici s houbama, který jsem vůbec nechtěl koupit.

"Miláčku, pořád nic - vysvětlíš mi to, prosím?", zamávala řasama, našpulila rty a všimla si, že jsem divákem toho zahadnýho dialogu.

Příště mi řekneš, nebo pošleš do mobilu fotky, KTERÝ MLÍKO CHCEŠ, JAKEJ CHCEŠ TVAROH, JAKEJ JOGURT A HLAVNĚ JAKEJ CHCEŠ PLÁTKOVEJ SEJRA. Nechci přístí sobotu večer poslouchat, že mi nedáš, protože jsem tě naštval tim, že jsem koupil eidam, kterej ti nechutná. Jasný?"

Ty kyselý houby nebyly špatný. Namazal jsem si k nim dva krajíce slunečnicového chleba máslem Bohemia a obložil je plátkovým sýrem Primátor ementálského typu 45% tuku.