"Ne, že bych si nevěřila a už to vzdala, ale člověk to musí mít porichtovaný. Dyť rakev je tou poslední postýlkou, do který nás tady uložej."
"Tak sem si ti říkala", rozpovídala se Zorina, "jak to je asi s velikostma rakví. Víš, takový to es, em, el nebo xl."
"Rakev už máš objednanou a zhubla jsi?" napadlo mě.
"Nic jsem neobjednávala, holomku, ale už jsem ve věku, kdy si látku na šaty do tanečních opravdu nevybírám. Jen mě napadlo, jaký velikosti rakve maj. Jestli teda vůbec nějaký velikostní kategorie v týhle oblasti fungujou."
Zalil jsem kafe, sedl si s mobilem na uchu ke stolu a pokračovali jsme v dišputaci.
"Co myslíš?", zeptala se mě mutr.
"Určitě nějaký základní míry budou a pro extrémní tlusťochy a dlouhány zřejmě půjde o taylor made coffin."
"Kofin? Co to je?"
"Anglicky rakev, Zorino.", vysvětlil jsem.
"A to před tím?", pátrala máma.
"Na míru udělané.", dovysvětlil jsem.
"Tak takovou budu chtít.", hlesla Zorina. "Přidali mi na důchodu, tak už vim, jak budu investovat.", dodala.
"Ale ty máš celkem konfekční postavu, tak proč tyhle myšlenky?", zajímalo mě.
"Hele, víš jak to je. Konfekce je nuda a navíc...často jsou velikosti uvedený na visačkách hadrů totálně mimo realitu. A já si fakt nechci dřít kolena o víko rakve! Chvíli se to asi vydržet dá, ale celou věčnost?"
Napil jsem se z hrnku.
"Tak schválně...povídej. Jak si teda necháš rakev udělat ty?
Chvilku bylo ticho.
"No..., měkounká musí bejt, to hlavně. A vonět by měla jako Kenzo, víš, ta voňavka od tebe. Pod hlavu jeden polštářek a pak ještě peřinku budu chtít, aby mě nezáblo od nohou."
"A dál?", čekal jsem na další - zatím skrytá přání mojí matky o její vlastní rakvi.
"No aby se mi tam vešlo pár knížek a jedna knížka křížovek, abych se tam neunudila k smrti.", pokračovala Zorina.
"A jaký knížky bys chtěla do rakve?", zeptal jsem se a hned mi přišlo k smíchu to, že na tuhle otázku se většinou ptají lidí, kteří by řízením osudu skončili na opuštěnym ostrově.
"Rozhodně "Vejce a já" a "Jak voní tymián". To se dá číst pořád dokola, i když je člověk mrtvej.", specifikovala mutr druh literatury, kterou očekává po boku v postýlce, do který nás tady naposledy uložej.
"Jo...a ještě krabici monšery mi tam přilož. To se při čtení hodí.", vzpomněla si máma na další přání.
"Tak abysme to shrnuli - pošltářek, peřinku, knížky, křížovky a monšery. Pamatuju si to dobře?"
"A tu vůni nezapomeň. To je dost podstatný. Klidně kvůli ní oželim i ten pošltářek. Pod hlavu si při čtení vždycky můžu dát jednu ruku, ne?", specifikovala máma touhu vonět i pod hlínou.
"Při čtení ruku pod hlavu? V rakvi?", lehce jsem matce připomněl, kde plánuje knížky číst.
"No právě. Hezky pohodlíčko. Proto potřebuju tu...", chvíli přemýšlení, "kofi na míru. Chápeš ne?"
"Úplně, Zorino.", dal jsem matce za pravdu a ve vyhledavači notebooku, kterej se zatim jen tak válel po stole, jsem vyťukal "velikost rakví".
"Tak poslouchej, jo?", řekl jsem Zorce. "Největší rakev má šíři 60 centimetrů, dýlku dva metry a výšku půl metru.", citoval jsem z netu.
"No....", přemýšlela chvíli Zorina, "na taneček to nebude, ale na válení a čtení dobrý. Tam se s tím vším vejdu. Čiliže (mámino nový slovo!) tohle máme vyřešený a já jdu házet sníh."
"Tak dej pozor, aby tě to ze střechy chalupy nazavalilo.", varoval jsem matku.
"Neboj, ale kdyby...jsme přece domluvení. Pusu. Jdu na to."
---
Pokud by i vás zajímalo, jak to je s velikostmi rakví, tady je odkaz: https://www.setora.cz/cz/vyroba-rakvi/rozmery-rakvi/
Rakev je totiž tou poslední postýlkou, do který nás tady uložej...
Fajn den všem!
