Jedním z poslání mužů na Zemi jsou: výš, dál, dýl, do jednoho přesnýho místa, obrázek nebo podpis. A to všechno močí. Ženy pro toto nemají pochopení. A tak se více jak třetina mužů v Česku stává obětí domácího násilí.
Kamarád si rozlámal koleno. Při sportu. Kdyby nesportoval, měl by obě kolena v pořádku. Proto nesportuju.
V ruce berle, na noze ortézu od rozkroku (au) po kotník. Pohyblivý je asi jako kanape, které šoupete po místnosti.
Jeho manželka má obě kolena v pořádku. Nesportuje. Nakupuje. Při tom se kolena tolik neničí.
Sešli jsme se spolu a s dalšími přáteli na večeři a následném pivu.
"Nemůžu víc jak dvě piva.", bylo mi smutně oznámeno tím, co "Chodí v ortéze".
"Doma nějaký peklo?", sondoval jsem.
"Ne, to je v pohodě, nic se nezhoršilo...", usmál se kamarád. "Jen se mi blbě chodí a po třetim pivu jsem pak furt na záchodě."
"Blbě si sedá, víš?", dodala manželka, která se přidala k našemu rozhovoru.
"Chudáčku", projevil jsem chlapskou solidaritu, "naštěstí při čurání sedět nemusíš a já ti když tak skočím pro bažanta, abys nemusel nikam chodit.", udělal jsem legraci.
"On při čurání sedí!" poznamenala jako "jen tak", ale přitom dost nahlas a jasně jeho žena.
"Ty sedíš při čurání?!!!?", téměř jsem oněměl.
Ten co "Chodí v ortéze" se zhluboka napil a zavřel oči. Souhlasil. Beze slov. Stejně jako beze slov románové postavy vyjadřují lásku a nenávist. Stejně jako beze slov vyjádříte radost i bolest. Tak stejně beze slov ten chlap jako hora potvrdil, že čurá v sedě.
"Doma!", vyšlo z něj chlapsky po polknutí loku piva.
"Fakt?", pro jistotu jsem se zeptal ještě jednou a taky se zhluboka napil.
"A co se divíš?", ozvalo se vedle mě. "Roman doma taky nečurá ve stoje. Kdo to má pořád uklízet. Ty drobný kapičky všude kolem?", dodala Pavlína a zakrojila nůž do lákavě naloženýho hermelínu s cibulí.
"Buď čurej, nebo rozprašuj.", řekla s plnou pusou naložené pochoutky a po polknutí prvního sousta dodala: "A protože rozprašuje, tak sedí."
"Romane...fakt?" podíval jsem se na manžela té "Co miluje hermelín".
Jen mávnul rukou.
Manželka toho co "Chodí v ortéze" dodala. "Náš kluk už taky sedí..."
Byl jsem v jednom okamžiku v hospodě "obklopen" dvěma chlapama, kteří při čurání doma seděj a ještě jsem věděl o jednom pubescentovi, který ten samý úkon pod kuratelou matky potupně postupuje také. U stolu nás bylo lehce pod dvacet, většina z toho byli chlapi. Pouhou lehkou matematikou (jinou nezvládnu) jsem na našem vzorku zjistil, že třetina dospělé mužské české populace podstupuje dobrovolně domácí násilí na nich konané. Povinně sedí při čurání.
"A navíc...", dodala Pavlína, "je tím už navždy vyřešen fenomén zdvihnutého/položeného prkýnka! Ten hermelín je nebeskej, vyzkoušej ho.", podala mi přes stůl na vidličce sousto na ochutnání.
Ano, byl nebeský!
P.S. Na záchodě jsme si to s klukama užili. Byl žlábek. Berle byly odloženy na chvíli bokem a v čurání "kdo dýl" jsem získal 2. místo.
