„Velké dítě“ Mark Zuckerberg nechal ovládnout svůj produkt, Facebook, zájmovými skupinami neomarxistů, kteří mají zkušenosti s „dlouhým pochodem institucemi“ (a jak je vidět, i korporacemi). V důsledku toho Facebook zavedl cenzuru
hodnou Ruska, Číny, potažmo Severní Koreje. Nejedná se totiž o objektivní cenzuru nevhodného obsahu, ale o cenzuru obsahu nevhodného „pro někoho“.
Tento fenomenální úspěch aktivistických neomarxistů byl dosažen dvěma faktory. Jednak prorůstáním těchto lidí do servisních úrovní této firmy. Tím se ukazuje, že nebylo na místě se těmto aktivistům posmívat, že s vystudovanou humanitní ekologií na Fakultě sociálních studií budou moci akorát prodávat ve fast foodu, nebo dělat někde na helpline. Oni vám totiž jednak naplivou do hamburgeru, když vás poznají z novin a televize, a jednak pak mají moc vypnout vám stránky. Druhým faktorem je pak samotná rosolovitost otce zakladatele, který byl párkrát „na koberečku“ u mocných tohoto světa a jednoduše si z toho lidově řečeno „nadělal do gatí“. Tak moudří a dobří mu připadali. Špatná zpráva je, že nejsou ani moudří, ani dobří. Jenže to takové velké dítě nemůže odhalit. Možná změní názor, až jeho dcera pojede za patnáct let do Evropy studovat a setká se s „chráněnou menšinou“ osobně. Doufejme, že nedopadne jako ty holky v Kolíně.
Aby bylo jasno, já mu to nezazlívám, Facebook je jeho geniální produkt (vlastně platforma, produkty jsou uživatelé), a má právo si tam dělat, co chce. Kdyby vyhlásil, že smaže účet každé holce, která mu nepošle svoji fotku nahoře bez, je to taky jeho právo (a dost by se jich našlo). Smutné je, že tato cenzura nevychází z osobních preferencí majitele (které se časem a nabytými zkušenostmi například zmíněné dcery mohou měnit), ale tlakem politiků, kteří nikdy nic nevyprodukovali (natož platformu se stamiliony uživatelů) a křiváckým jednáním aktivistů, kteří z nedostatku jiné životní náplně (rodina, koníčky) tráví svůj vyměřený (někdy až příliš krátký) čas trollením, nahlašováním a dalšími podpásovkami.
Taky nepláču nad smazanými stránkami. Nejde o život, je to legrace, a spousta lidí si uvědomí, že je třeba lepší vyjít ven, potkat se s lidmi na výletě, v parku, nebo v hospodě, nebo alespoň vzít telefon a zavolat si. Je mi jasné, že i tento článek se bude šířit na Facebooku, a je to dobře – je to nástroj, ale ne cíl. Nepláču taky proto, že se podobně, jako v případě předloňského dočasného smazání, nebo trestního oznámení na představitele iniciativy, jedná o reklamu k nezaplacení. Pokud se zprávy o rušení účtů a trestních oznámení na ty, kteří říkají, že nebezpeční muslimů je v tom, že budou zabíjet a znásilňovat, střídají se zprávami o tom, jak muslimové zabíjejí a znásilňují (bez ohledu na to, jak se to oficiální místa snaží tutlat), pak i nejzabedněnějšímu pivaři dojde, že „ten Konva bude mít nakonec pravdu, mámo“.
Inteligentnější sluníčka už pláčou, protože si uvědomují, že pro nás normální lidi není nic lepšího, než získat oprávněný pocit disidentství. Pokud se režim takto pokřiví, je čest a radost být jeho nepřítelem. Pokud němečtí policisté bezmocně přihlížejí, jak jsou německé manželky, přítelkyně a dcery znásilňovány podobně, jako někde v Rakce, ale o pár dní později, když jejích otřesení manželé a otcové vyjdou poklidně demonstrovat do ulic, je ti samí policisté zablokují a v mrazech skropí vodními děly, je každému jasné, jakou stranu si vybrat.
Dobrá zpráva je, že systém cítí odpor lidí, proto se snaží vytvářet stále silnější preventivní opatření, jak je zlomit. Policejní zásahy vodním dělem, cenzura na internetu, stíhání a drobné úřední obtěžování „zájmových osob“. Naštěstí si lidé, alespoň u nás, nenechávají vnutit totalitu tak lehce a jakákoliv další přehnaná represe zvedá víc a víc lidí k aktivitě. Proto systém spěchá a je nervózní. A proto taky dělá další a další chyby. Už to asi nebude trvat dlouho…
