Zrušme netolerantní státní hymny

Jednou z největších brzd multikulturní utopie je národní identita. I když je zřejmá snaha ji vymýtit, udělat z ní něco, za co se slušný kavárník stydí, pořád přetrvává a to dokonce na místech nejvyšších, v národních symbolech.

V úvodu hned malé upozornění, mimo tento odstavec se jedná o ironii. Ne, že bych podceňoval inteligenci čtenáře, ale doba je bohužel taková, že podobnou šílenost může někdo sepsat zcela vážně míněnou...

Má vůbec něco takového, jako je národní hymna, místo ve vyspělé Evropě? V Evropě míru, přátelství a multikulturalismu? Například naše, Česká hymna, je v celém okolním prostoru v podstatě nejmírumilovnější. Nezmiňuje žádné boje, nepřátele a zabíjení, a už vůbec ne adresně jiné národy, které by nám historicky ubližovali a kterým se chceme bránit. Je to zřejmě tím, že si nikdy nemůžeme být jistí, který národ nás v budnoucnu ovládne, a proto si to nechceme na žádné straně rozházet. Jediný mírně kontroverzní verš je „V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém“. Ještě, že ne naopak „duše čilé v těle útlém“, to by byla diskriminace duševně nečilých a tělesně neútlých a to je dnes velký hřích, prosazovaný hlavně těmi, jimž tato charakteristika přináleží.

Pojďme se ale podívat na hymny států v našem nejbližším sousedství. Německo, protože prohrálo válku, se muselo vzdát sloky „Německo nade vše“, která sama o sobě byla silně netolerantní a navíc ještě vymezovala geografické nároky. Současná o(vy)kleštěná verze je téměř vzorem dokonalosti, nebýt slov o „vlasti“ jež zavánějí odporným nacionalismem. Dále je to ovšem horší.

Rakousko má ve své hymně větu „Divoce na tebe útočili“. Letmým pohledem na historii Rakouska zjistíme, že toto se může týkat téměř všech bližších, či vzdálenějších sousedů, nicméně nejvíce dnes již silné rakouské populace muslimů. S nimi vedlo Rakousko válku o území mnoho století. A tak přímo ve své hymně obviňuje netolerantní Rakousko vysoké procento své populace z historických křivd a vin, místo aby sluníčkově hlásalo toleranci a porozumění. Nic naplat, rakouská hymna bude potřebovat zásadní úpravy.

Pokračujme dále proti směru hodinových ručiček na Slovensko. Věta „Zastavme ich bratia, veď sa ony stratia“ sice nenaznačuje, kdo jsou oni „ony“, ale vzhledem k historii Slovenska to opět může být celá řada jiných zemí. Následuje otevřená výzva k násilí „Kto jak Slovák cíti, nech sa šable chytí“. V době, kdy bdělá Evropská Unie reguluje vlastnictví jakékoliv zbraně, včetně vzduchovek, praků a pilníků na nehty, je zmiňování šavle, tedy smrtícího nástroje s desítkami centimetrů dlouhou čepelí, značně nezodpovědné. Slovensko, máš smůlu, brave new world potřebuje i tvoji hymnu o(vy)kleštit.

Ještě dále zachází další země v pořadí – Polsko: „Co násilí cizí vzalo šavlí si zpět vezmem“. Vše je tu pěkně pohromadě. Obviňování „cizích“ (i když dnes mohou být významě zastoupeni v občanstvu) z „násilí“ proti nějakému polskému národu je samo o sobě možno považovat za hate speech, ale věta „šavlí vezmeme zpět“ je už otevřená výzva k násilí, navíc na základě rasového, či etnického původu. Takovou hymnu nejlépe celou zrušit a nahradit politicky korektním textem.

Nejdále zachází zřejmě Maďarsko (ač není našim přímým sousedem, patří do obdobného prostoru). Posuďte sami: „Tys zavěsil naše vlajky nad pevnostmi proti divokým Turkům“ a „Jak často slyšeli jsme hlas divokých osmanských hord“. Zde je opakovaně přímo zmiňována islamofobie. Nemůžeme se proto divit, že Maďarsko má takovou politickou reprezentaci, když jsou děti v této zemi od malička nuceny poslouchat a dokonce s hrdostí takový zvrácený text.

Nakonec, ani EU, ač jinak vzorem multikulturnosti a tolerance, nemůže být příliš pyšná na svoji hymnu. Cituji „komu vnadnou ženu dalo”. Proč ženu? Proč vnadnou? Není to diskriminace třetích až sedmdesátých šestých pohlaví? Není to diskriminace nevnadných žen (a kdo jiný, než arogantní maskulinní utlačovatelé, určuje, co je vnadné a co ne)? Je. Ostuda.

Ne, ne. Je potřeba říci, že samotná bohulibá práce ze zahraničí placených neziskovek a státní propaganda nestačí. Můžeme mít pochody proti nenávisti, snídaně se zahalenými muslimkami a agentury pro uvádění faktů na správný názor, ale pokud se nezbavíme xenofobního a islamofobního hada, dřímajícího v samém srdci státních symbolů, pak nezvítězíme. Je třeba tyto hymny zrušit, nahradit pokrokovějšími texty a poté se zaměřit na další metu, například národní jazyk...