Dnes probíhá velká demonstrace státních zaměstnanců proti snižování platů ve státní sféře. Pobavil mě transparent „Nechceme žebrat.“ Přitom právě to odboráři dělají.
Nechci házet státní zaměstnance do jednoho pytle. Znám poctivé a pracovité učitele, finanční úředníky, hasiče i policisty. Bohužel ale také znám líné a neschopné příslušníky výše uvedených skupin. V tom se státní sféra nijak neliší od soukromé. Ti, kteří dnes přijeli do Prahy demonstrovat, se však do jednoho pytle hodili sami
V posledních dvou letech stagnovaly, nebo poklesly mzdy v soukromé sféře. Většina zaměstnanců v privátní sféře již dva roky nezná slova „zvyšování mezd“ a je vlastně ráda, že nějakou mzdu pobírá. Z nezvyšujících se platů vybírá stát daně z příjmů a potažmo i DPH. Pokud tento výnos stagnuje, stěží mohou být valorizovány výdaje, mezi jinými i platy státních zaměstnanců.
Nikdo si samozřejmě nepřeje, aby jeho příjem klesal. Bohužel, realita je občas taková. Státní zaměstnanci si vybrali jistější cestu životem, často spojenou s menší námahou. Musí tedy respektovat prostý fakt, že na zvyšování jejich příjmu prostě soukromá sféra nevydělá.
Se státními zaměstnanci bychom mohli sympatizovat, pokud by vyjádřili svoji nespokojenost, avšak zároveň pochopení a ochotu najít rezervy. Ať si každý úředník, nebo policista, sám zodpoví otázku, zda každý z jeho kolegů je nepostradatelný pracant. Demonstrací, navíc takto pojatou, však minimálně moje sympatie ztratili.
Na zpravodajských serverech se dočítáme, že demonstranti vnikli do budovy ministerstva vnitra. Pokud by takto demonstrovali profesionální řidiči, nebo fakturantky soukromých firem, bylo by proti nim tvrdě zakročeno. Proti „kolegům“ však nikdo nic neudělá. Další kamínek do mozaiky nazvané „respekt k policii“, skládající se z v rozporu se zákonem zaparkovaných policejních aut příslušníků, kupujících si svačinku, nebo osmdesátkou se řítících policejních aut po tramvajových kolejích (a bez zapnutého majáčku, protože ten je třeba odůvodnit jinak, než spěchem na druhý poločas fotbalového zápasu).
Něco podobného se nicméně dalo čekat, když policejní mluvčí před připravovanou demonstrací přiznala, že nějaká zvláštní opatření, tedy více „nedemonstrujících“ policistů v ulicích, se na den demonstrace nechystají. Prostě „jsou to kolegové, tak je přeci nebudeme hlídat“. Opět ukázka dvojího metru.
Korunu všemu nasadil hejtman středočeského kraje, který si v rámci předvolební kampaně „uvolnil“ své zaměstnance z pracovního procesu při plné mzdě. Polovina úředníků tak využije placeného volna místo v davu na Letné relaxací na zahrádce, jak pravil klasik „za naše peníze“. A občan, který potřebuje něco vyřídit na úřadě, má smůlu.
Tyto ukázky arogance zbytečně polarizují společnost. Vrcholem všeho jsou argumenty, že snižováním platů dojde k snížení kvality veřejných služeb. Soukromý zaměstnanec, třímající nový (nižší) platební výměr v důsledku hospodářské situace svého zaměstnavatele, také zajisté křičí „Fajn, ale od teď budu vyrábět víc zmetků“. Navíc reakce ministra vnitra dokazuje opak. Navrhl, že neobsadí-li se všechna místa, bude objem platů „mrtvých duší“ použit na dorovnání platů stávajících zaměstnanců. Skvělý způsob, jak zajistit „více policistů v ulicích“.
Výdaje na veřejné služby se prostě budou muset snížit. To, že existují daleko větší výdaje, které jsou nesmyslné a zbytné, je druhá věc. Bohužel však někteří státní zaměstnanci opět ukázali, že je pro ně nejdůležitější vlastní příjem. Vzhledem k tomu, jak se chovají k zákonům a pravidlům v této zemi, si ho však právě ti demonstrující nezaslouží.
