Petr Mach a August Landmesser

Petr Mach společně s dalšími poslanci Europarlamentu odmítli vzdát hold zahajovací skladbě Óda na radost, kterou některé členské státy EU uznávají jako hymnu EU, a modré vlajce s vybraným počtem hvězd, a postavili se k orchestru a vlajce zády. Socialisté všech stran se tím cítí pobouřeni.

Pro Českou republiku, ani pro Spojené království není ani jeden ze symbolů oficiálním symbolem EU, není tedy důvod před nimi servilně šaškovat. Kritici z řad českých euronadšenců často argumentují tím, že „nevstřícný postoj“ poškodí naše zájmy, že budeme vnímání jako potížisté a pozéři. Že prý takovým přístupem jsme si škodili už za Rakouska-Uherska.

Jistě, od mala nás vychovávají v tom, abychom nevyčnívali a dělali to, co většina, jinak si uškodíme. Ovšem pouze lidé, kteří dokáží říci „král je nahý“ a postavit se hlavnímu proudu, se stávají vzory hodnými následování.

Naše neveselá historie nás rovněž krutě vycvičila neozývat se, ani když se nám něco nelíbí. Od Rakouska-Uherska, přes protektorát a komunismus. Raději mlčíme a povídáme si vtipy na chatě. Odměnou nám je nerušený život za jakéhokoliv režimu a jeho tichá podpora.

Současné směřování EU, kdy místo řešení skutečných palčivých problémů se vynakládají neuvěřitelné prostředky na sebehloupější regulace bez jediného pozitivního efektu, je špatné. A uvědomuje si to stále více lidí. To už pomalu nevyváží ani iluzorní záruka míru, volného cestování a obchodu, kdy navíc tyto vymoženosti nejsou odměnou za existenci EU, ale logickým důsledkem historických zkušeností a prozatímní vyspělosti evropských států a můžeme je mít i bez regulace příkonu vysavačů a objemu splachovacích nádržek.

I když se mi Óda na radost i modrá barva vlajky líbí, bohužel jde o symboly právě toho nesmyslného útlaku v tisíci a jednom detailů každodenního života a je logické k nim nemít úctu. Když při vojenských akcích USA (které nechci obhajovat) pálí mladí levičáci v celé Evropě vlajku USA, jako suverénního státu, proč nepálit vlajku, která není symbolem ničeho, jen vlhkých snů byrokratů o eurovládě?

Proto oceňuji akt osobní odvahy Petra Macha a dalších europoslanců akcentovat svůj nesouhlas a dovolím si jej srovnat s obdobným činem Augusta Landmessera.