O Naději

Po brexitu jsme svědky dalšího vítězství „pracujícího bílého muže“ nad aliancí „elit“, médií a lidí, závislých na štědrosti státu.

Osobně mám z vítězství republikánského kandidáta radost. Jistě, má hodně vad, jeho ekonomický program je dost katastrofální a je „neřízenou střelou“. Problém je, že jeho oponentka by byla „řízenou“ střelou. Letící na Rusko. Trump je proti přijímání imigrantů, chce snížit daně a zachovat možnost nosit zbraň. Hillary byla přesným opakem, tedy pro svobodomyslného člověka mnohem horší.

Demokracie má to kouzlo, že nikdy nemůže uspokojit všechny. Nicméně posledních zhruba 20 až 30 let sloužila pár vyvoleným k zneužívání masy „vyřazených“ k boji proti „zatím normálním“. A ono to nemůže vycházet vždycky. Ti, kteří nechápali, jak se z normy dostali do skupiny extrémistů, xenofobů, buranů a hlupáků, aniž by se jakkoli změnili, řekli dost.

Problémem elit typu Hillary, Juncker, Merkelová, Schwarzenberg a dalších je to, že chtěli vytvořit „nového člověka“, tedy poslušného multikulturního panáka, nejistého ve všem, včetně vlastního pohlaví, který je natolik stádní, že bez kritického zhodnocení přejímá jakékoliv názory médií a své sociální bubliny, jen aby nevybočoval. Jen jaksi zapomněli, že když budou každého s odlišným názorem zbavovat jeho důstojnosti a svobod, ještě ho nestihli zbavit práva volit.

Trumpovi média vyčítala rasismus. Procházel jsem jeho údajně rasistické výroky a nic rasistického v nich nenašel. To, že mluví o části mexičanů jako o „násilnících a znásilňovačích“ (těžký překlad), neznamená, že tak mluví o někom, kdo se narodil v Mexiku. Mluví tak o těch, kteří se na rozdíl od svých spoluobčanů rozhodli nepřijít do USA legálně a pracovat, ale rozhodli se porušit zákon, přijít ilegálně a brát si cokoliv. To, že se hanlivě zmiňuje o muslimech, nemůže být rasismus, protože islám není rasa, ale volba. Hodně špatná a hodně zlá volba, vypovídající hodně o tom, kdo takovou volbu učiní.

A tak je jeho zvolení nadějí. Nadějí, že je ještě možné normálně mluvit. Používat kritické myšlení. Nerezignovat před „předem připravenou“ genocidou normality, evropských a amerických hodnot, mezi nimiž nejzásadnější roli hraje svoboda slova a svoboda nosit zbraň (a tím si uchovat svobodu slova). Nadějí, že systém je možno porazit.

Jistě, i Donald se může rychle stát loutkou úředníků, spoutaný tím, že „na něj něco ví“, a sám může mnohokrát učinit rozhodnutí, ze kterého svobodomyslným lidem budou vstávat vlasy na hlavě hrůzou. Nicméně má to být po brexitu další povzbuzení pro lidi, kteří si ještě zachovali zdravou míru úsudku, že je mnohdy lepší řídit si sami svůj vlastní osud, než se poddávat předem připravené budoucnosti, která je sice lákavě pohodlná, ale nezvratně ničící vše, co za tisíce let vzniklo úsilím lidí, milujících svobodu.