Podle prezidentského kandidáta Tomia Okamury je komunismus v podstatě nejdemokratičtější systém. A vlastně má tak trochu pravdu. Jen přehodil příčinnou souvislost.
Pan Okamura pochopil kouzlo populismu velmi brzy. Na svém blogu se vyjadřuje doslova ke všemu. To, že má silně levicové myšlení, ač je poměrně zámožný podnikatel, bylo vidět již delší dobu. Obdiv budí zejména jeho nápady na zestátnění telekomunikačních linek (stát bude provozovat internet a telekomunikace, čímž úřady ušetří nemalé peníze). Více zde http://www.stream.cz/video/664160-tomio-okamura-zdravy-rozum-na-deravou-statni-kasu. Chybí už jen, aby stát začal vyrábět auta a péct rohlíky a hospodářský zázrak je za dveřmi. Výborné odpovědi napsali pánové Mach a Mach. http://vaclavmach.blog.idnes.cz/c/304353/Boze-to-je-blb.html a http://petrmach.cz/cze/prispevek.php?ID=616.
Další záblesk rudého myšlení probleskl v článku http://okamura.blog.idnes.cz/c/301142/Stat-musi-pomoct-obetem-podvodu-lichvy-a-exekuci.html. Je třeba z daní těch, co se nezadlužili, pořádně podpořit všechny, co si vzali půjčku na dovolenou, vánoční dárky, nebo žrádlo. Oni si totiž umí nabrat desítky „hypervýhodných“ úvěrů, ale už chudáčci neumí sepsat odpor, nebo vylučovací žalobu proti exekuci, když nezvládají své závazky plnit. Proto kupředu levá, sem s úřadem na ochranu pitomců.
Aby bylo jasno, nejsem žádný komunistobijec. Důvěru v komunistickou stranu považuji za stejně legitimní, jako v jakoukoliv jinou z šesti levicových parlamentních stran. To, že většina se chce mít dobře na úkor menšiny, je bohužel logické. To, že většina vidí řešení problémů v „páchání dobra“ a za jedinou cestu považuje vnucování tohoto „dobra“ i těm, co mají opačný názor, je také bohužel běžné.
Na škále „státní řízení a vměšování“ – „individuální svoboda“ je dnes většina politiků velmi blízko prvnímu, což je definičním znakem systému. Vladimír Remek neohlásil kandidaturu, aby neoslaboval levicové kandidáty. Při pohledu na seznam kandidátů mohu konstatovat, že se mu to dokonale povedlo. Nevidím jediného pravicového kandidáta, který by řekl - budu se snažit, aby se zjednodušila pravidla, aby se stát nevměšoval do vaší svobodné vůle (i svobodné vůle dělat chyby), aby si jednotlivci mohli rozhodovat o svém životě a nesli za to plnou odpovědnost. Když v rámci svobodného rozhodnutí udělá chybu jednotlivec, následky si nese sám (nebo by alespoň měl). Když udělá chybu politik, následky neseme všichni, i kdybychom se na základě svého rozumu a svých zkušeností uměli rozhodnout jinak.
Takže pan Okamura má v podstatě pravdu, jen otočil příčinnou souvislost. Komunismus není nejdemokratičtější systém, ale demokracie nevyhnutelně směřuje k nejkomunističtějšímu systému.
