Prezidentský výběr po česku

Na základě první lidové volby nahradil v loňském březnu Václava Klause na Hradě Miloš Zeman. Za tu dobu předvedl leccos ze svého nejen politického repertoáru, není tedy od věci malinko bilancovat.

Hradní úroda i hladomor

Československo bylo neživotným státním celkem určeným k zániku. Pro Čechy převážně sňatkem z lásky (pro nacionalisty v podstatě „Velké Česko“), pro Slováky sňatkem z rozumu. Jako takový nemohl tento svazek dlouho klapat. To se holt ve vztazích stává, když má každý jinou partnerskou optiku. Rozvod proběhl sametově a porozvodové vazby jsou optimální, někdy to zavání i starým cukrováním. Po bitvě je každý generálem, neřkuli maršálem, je však dobře, že federace je již pasé. Což obnáší i skutečnost, že obě republiky mají i své „hlavy“.

Slováci si „zřídili“ přímou volbu o čtrnáct let dříve a na rozdíl od Čechů „nepřidělují“ prezidentské vavříny vysloužilým ministerským předsedům, jak se o tom mohli dosud přesvědčit pánové Mečiar a Fico. Alexander Dubček se své vytoužené funkce nedožil (Vladimír Mečiar přiznal, že by jinak Dubčeka prezidentem udělal), dosud tak v čele samostatného Slovenska stáli Michal Kováč, Rudolf Schuster, Ivan Gašparovič a nově Andrej Kiska.

Češi naproti tomu po odchodu Václava Havla na expremiéry vsadili. V Česku je pozici hlavy státu přisuzován výsadní význam, vzhledem k míře pravomocí spíše nezasloužený. Bývá to odůvodňováno postmonarchistickým nádechem a masarykovskou prestiží, jež neutrpěla ani za bolševické éry, kdy byl pro změnu prezidentský post zpravidla spojován s místem šéfa ústředního výboru vševládnoucí strany, v důsledku čehož vypadal Hrad mocnější, než skutečně byl.

Vzhledem k typicky českému důrazu na prezidentskou funkci je o její obsazení mimořádný zájem a lid vybírá osoby politické, a to ty nejvýraznější. Zjednodušeně – nejvýraznějšího levičáka a nejvýraznějšího pravičáka. Loni – Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga. O Zemanově letité „výraznosti“ na levici netřeba polemizovat. Na pravici relativně nedávno převzal otěže mezi osobnostmi Karel Schwarzenberg (první, kdo sesadil na pravici Klause). Proto neměli a nemají šanci žádní Fischerové či Dienstbierové, pokud nesesadí „své krále“. Byly-li by volby zítra, patrně by opět bodovala dvojice z druhého kola loňského prezidentského klání. Zdánlivě vybočovat by do budoucna mohl Andrej Babiš, i on si však dříve či později bude muset vybrat jasný směr. Dle výsledků voleb v tradičních pravicových baštách to vypadá na frontální útok na „knížecí majestát“.