Hillary vs. Donald: Hovězí vs. vepřové

Spojené státy si užívají veselé masné hody. Plejáda vší nenasytnosti vrcholí. Už teď je jim ale špatně!

Nezlobte dědečka …a babičku!

Již před primárkami demokratů bylo dopředu zjevné, že tentokrát partajní posvěcení neujde bývalé první dámě. Farmářská část země – prorepublikánská – už ze cviku přispěchala s povzdechem, že se do Bílého domu valí kus splašeného hovězího. Poznámka tohoto typu byla samo sebou pořádně sexistická (to předně) a urážlivá. Ale co naplat, vzešla z prostor bývalého Divokého Západu. A tam je drsno doteď. Zkrátka autentická westernová hláška 21. století.

Osud však dal demokratům nečekanou možnost velice snadno kontrovat. Zrodil se kandidát Trump! A protože se občas chová jako nechutné prase a prasárny i říká, byla masná válka na světě. A masy se nestačily divit. Vpravdě výživná dvojka se obnažila.

A tak několik měsíců létaly vzduchem kraviny a prasárny.

Hillary (prý "jestřábí žena" - válečná štváčka) těží z toho, že její choť byl prezidentem éry amerického zenitu. 90. léta - studená válka skončila porážkou Východu, Spielberg točil své nejvyhlášenější bijáky, Státy byly nejvyspělejší ekonomikou, slovo islám znal zatím sotvakdo v sofistikovanějších souvislostech a Čína s Ruskem si ještě dávaly velmocenského šlofíka. Pomiňme teď názorový levico-pravicový střet o to, zda se tak dělo díky, či navzdory Billovi.

Donald, ten se spoléhá hlavně na osoby mající shodný „mravní obraz“. A že jich je!! Taky si prožil svůj diktátorský úlet, když pohrozil soupeřce speciálním prokurátorem. Tady pozor – žalobce stanovený nositelem výkonné moci, to je možné opravdu jen v totalitách, bez čuriny. Lidi ho volí spíš pudově, je to vlastně takový politický druh zamilovanosti, kdy jde rozum a cit stranou. Nevýhodou mu je nedostatek charismatu, což je ovšem pro osoby jeho „obalu“ ne netypické. Helmut Kohl by mohl vyprávět, o absenci charismatu v jeho případě bylo napsáno mnoho a mnoho papíru. I jeho případ však ukázal, že i tak se člověk může stát výsadním státníkem – a hlavně nadlouho! Nu, a Donald je prý taky "lidovej", pravil přítel Vladimir Vladimirovič. Radši ale nechci vědět, co je lidovost  v kremelském pojetí.

Tak, či onak – Hillary i Donald dosti výstavní jsou, každý je zná. Žádný bezduchý Dukakis či Romney. I proto se často uvádí rok 1932 a Herbert Hoover s Franklinem D. Rooseveltem. A že to byl v důsledku letopočet pro směr americké politiky více než směrodatný. Možná totéž potká i cifru 2016.

Zvítězí-li Hillary, nebude patrně mít v příštích volbách šanci. Už proto, že by se v opačném případě nejednalo jen o její znovuzvolení, kdežto především o čtvrté vítězství demokratů v řadě – a to není příliš pravděpodobné. Někdo jako Marco Rubio (Floriďan, Hispánec, republikán – což je smrtící kombinace) ji vyřídí raz dva.

Ale ani s koncem její kariéry, ať už nadejde kdykoli, americké klany útočit nepřestanou. Naopak! I v řadách Husákových – vlastně Fordových a Carterových – dětí rostou noví adepti. Pošilháváním po washingtonských výšinách se netají George P. Bush, ve stejném duchu se cítí být přeurčen i Joe Kennedy. Další dynastové na čekané.

Odhlédneme-li od dění v USA, rody mohou hýbat v brzku i jinou mocností, Francií. V příštím roce to bude nejspíš střet gaullisty Juppého a pétainistky Le Penové, ale již o další pětiletku déle se bude smět o Elisej ucházet muž jménem Jean-Christophe Bonaparte, následník císařského trůnu coby potenciální Napoleon VII. Inteligentní a vždy perfektně vyhlížející ekonom. Z českého pohledu na svět, zdá se, spíše sluníčkář. Avšak – otec Bonaparte a matka Bourbonka – to je vysloveně nástroj k vyluxování i nacionalistických hlasů, proti tomu není jméno Le Pen žádná značka.

Ale zpět ke Spojených-rozděleným státům! Přeji jim i celému světu toho vítěze voleb, z něhož bude nám i dějinám nejméně blbě!!!

PS: Pokud vyhraje Trump, tak hlavně ať není ministrem obrany Chuck Norris!