Urážkové války

Červení i zelení zaujali svá místa. Začali si čistit zuby, aby jejich hlasu nepřekážel smrad. Rozkřikovali z plných plic, aby procvičili svaly hlasivek. Nešlo rozpoznat kdo co řve. Každopádně ega měli nahoněné všichni.

Když bylo jasné, že jsou rozcvičení, obě vojska ztichly. Jejich hlavní velitelé jeli na koních k sobě se zakloněnými hlavami, nosníma dírkama k sobě. Oba dva začali smrkat aby ponížili jeden druhého. "Náš velitel má víc soplů, než váš!" ozvalo se z jedné strany. "Jak to můžete vědět, když není otočený k vám!" ozvalo se z druhé. Velitelé se přiblížili ještě víc k sobě a smrkali, smrkali dál až jeden sopel druhému přiletěl na hlavu. Hned se ozvalo z jedné strany vítězné jásání a z druhé strany ponížené zuření. To byl gól. Bůh zakřičel z nebes "GOOOOL!", napil se piva a sledoval to dál. Když měli velitelé vyprázdněné nosy, začali říkat tradiční urážky. Tohle ještě není opravdový boj, to je jen taková formalita, která platí dle mezinárodní úmluvy o válkách. Musejí si vyměnit pár tradičních urážek z kategorie sex, vylučování a nízká inteligence. Samozřejmě byli zkušení a oba to ustáli bez problému. Byla to jen formalita.

"Jste nuly!" ozvalo se ze strany zelených. Červení vepředu se tím rozzuřili a začali řvát něco o homosexualitě. Ale červení úplně vzadu se s tím "Jste nuly!" ztotožnili. Začali přemýšlet "Co když jsme opravdu nuly? Když to říkají, tak asi jsme. Jak s nimi můžeme vůbec bojovat? To nemá cenu." Někteří z nich měli pocit, že svět bude hezčí bez nich a podřezali si žíly. Na druhé straně, u zelených, se dělo to samé. Řekli si "Co když jsme opravdu homosexuálové?" a rozbrečeli se.

Teď podle mezinárodního práva měl nastat boj 1:1, kdy každé vojsko vybere jednoho svého vojáka. Ale tento ceremoniál byl přerušen. Na straně červených byl totiž jeden vášnivý nedočkavec. Měl silný hlas a velkou zásobu urážek. A nemusel se bát, že by ho ranily urážky druhých - on totiž nikdy nikomu nenaslouchal. Názory druhých pro něj byly jen nesrozumitelné zvuky, které je potřeba přeřvat. Rozběhl se sám proti celému vojsku a řval nadávky na téma vylučování. V prvních řadách byli na něj připraveni a začali na něj pálit samopaly nadávek na všechny možné témata. On je neslyšel a řítil se do jejich středu. Ti vzadu z něj začali mít strach a začali utíkat pryč. On se blížil čím dál rychleji a odhodlaněji a jakmile do nich narazil, dostal velmi tvrdou ránu pěstí do obličeje, spadl na zem a byl v bezvědomí. Ceremoniál po tomto incidentu už pokračoval tradičně.

A byla to docela nuda. Urážky se opakovaly. Jediné výraznější momenty byly když někdo dokázal vymyslet dlouhé urážkové kombo. Někteří se snažili vymyslet něco trefného a špehové se tajně vplížili do cizího vojska aby tam hledali špínu. Někteří se po bitvě psychicky zhroutili. Někteří se boje vůbec nezúčastnili, ale měli zároveň velkou chuť vyhrávat. Proto si na internetu založili anonymní profily a s nimi nadávali na všechno kolem sebe aby ve svých očích sebe povýšili. Když byli vyzváni aby ukázali svou identitu, s nadávkami vycouvávali. Některým ženám nadávali do promiskuity a je to začlo vzrušovat a nechaly si nadávat dobrovolně.