Nejsem polyteista, ale když ty dva srovnám, tak polyteismus je starší, původnější, přirozenější, rozumnější a tolerantnější, než monoteismus. Není arogantní a není misijní - nevnucuje se.
Pokud svět ovládá mnoho bohů, tak to vysvětluje, proč jsou na světě konflikty a chaos. Kdyby všechno řídil jeden bůh, tak pokud není schizofrenik, tak by vše nalajnoval aby vše dokonale klapalo. Polyteismus dává mnohem větší smysl. Monoteistická náboženství byla dokonce z rozumových důvodů donucena udělat krok k polyteismu - vymyslet druhou postavu, Satana, aby měla na koho svést problémy. Aby smyla vinu ze svého dokonalého boha.
Polyteismus je i přirozenější pro mysl. Když máš zvlášť boha moří a boha války a bohyni lásky, tak podle vlastní potřeby můžeš jít za bohem, který má danou specializaci. A ne za jedním, který jednou nohou snáší déšť, druhou nohou léčí nemoci a třetí nohou.. to je představa strašně přitažená za vlasy. Každá část života má své oddělení, kde je bůh, který se na to specializuje! To je přirozenější představa.
V dávných dobách byla všechna náboženství polyteistická. Takže to je přirozená spiritualita. Polyteismus není misijní virus, který se chce vnutit lidem proti jejich vůli. Kdyby nakažení agresivní přenašeči přestali vnucovat monoteistický memetický virus, tak by se věřící mohli vrátit ke své přirozené polyteistické víře, která je v souladu s jejich nitrem.
Není náhodou, že otcem monoteismu je faraon Amenhotep IV. Faraon měl absolutní moc a podle té svojí nadřazeneckosti si vymyslel ideologii uctívání jediného boha. To je prostě egoismus, arogance, já jsem všechno a vy jste nic.
