Abych teda byl konkretni:

1) Bozi svet neridi, lide maji svobodnou vuli

2) Monoteisticky Satan neni buh, protoze v urcitych pripadech ho dokazou porazit i lide

3) Prirozenost pro mysl a soulad s nitrem neni nabozenstvi ale ezoterika. V článku o pěti odstavcích máte 5x slovo "prirozene".

4) Polyteismus sice neni misijni, ale anticti Rimane byli jednemi z nejkrutejsich dobyvatel, takze to vyjde nastejno. Dobyvani je take egoismus a arogance.

5) Povazujeme-li starsi nabozenstvi za prirozenejsi, mohli bychom za prirozenejsi povazovat i otrokarstvi?

Víte, kteří lidé nejvíc obtěžují svými svými zvrácenými představami o náboženství?

.

.

.

Ateisti.

Tak se odstěhujte do Pákistánu. Tam budete mít od ateistů pokoj.

Nejefektivnější by bylo náboženství dokonalé konkurence. To splňuje ten Váš polyteismus. Z definice ale mívá každý bůh jiné kompetence, a tak přirozenou cestou vzniká oligoteismus. Pro udržení konkurenčního prostředí pak je zaváděn buď úřad pro ochranu mezibožské soutěže - pod dohledem nejvyššího boha, nebo spolu soupeří jednotlivé oligopolní skupiny.

Olympané jsou mi pochopitelně milí, ale bohužel jsou to jen lidé s atributy božské moci.

Opravdový monoteismus je vlastně jen Jahve a Allah, křesťanský Bůh je trojitý...takže jakýsi skrytý polyteismus. Mně se docela líbí polyteismus neosobní - advaita - vše je Jedno. Osobní božstva mě totiž připadají poněkud archaická - umíme si představit osobu, která stvořila něco tak nestvůrného jako tento vesmír? Já ne.

To je ale jen argument vlastní malé představivosti: "co si neumím představit, to neexistuje."

Na tohle téma doporučuji sérii knih Terryho Pratchetta "Věda na Zeměploše". Je to celkem vtipně (a zároveň seriózně) podaný přehled současných poznatků o kosmologii, evoluci i vývoji vědy, s tím, že téma je souběžně nahlíženo zeměplošskými mágy, již náš Vesmír omylem stvořili.

U těch monoteismů jsem myslel hlavně na ty dva nejrozšířenější memetické viry. Vím, že jsou i ne-misijní monoteismy.