Maminko, myslíte to skutečně vážně?

Počet žáků, kteří se dostávají za hranu psychických problémů, povážlivě narůstá nejen v souvislosti s COVIDEM (co všechno za něj ještě schováme). Mluvíme o nedostatku psychologů či terapeutů. Jenže – pomůže symptomatická léčba?

V jednom z minulých blogů jsem psal o knize Pavla Koláře Posilování stresem, která mi během krásného letního alpského času prošla rukama i hlavou a jejíž myšlenky ještě dnes použiji. Tedy že umetání cestičky za každou cenu je hodně mimo mísu. Autor správně poukazuje na to, že jsme daleko zranitelnější, pokud jsme odmala vychováváni jakoby v bublině, abychom se nepotkávali se stresem a stresory (např. chladem, teplem, tělesnou zátěží, povinnostmi či úkoly). Pokud se s nimi jedinec nesetká a nenaučí se s nimi pracovat od dětství, nemá šanci jim později vzdorovat. Knížka mluví i o potřebě odříkání, o autoritě, škodlivosti sobectví a dalších, pro mnohé lidi nepopulárních věcech. Proč mi jen běží hlavou Ciceronův citát: „Změkčilost duše vede k tomu, že neuneseme ani bodnutí včely.“

Považujte mne za staromilce, ale nemám rád stále častěji viděný obrázek – maminka či babička nesoucí dětskou aktovku a životem otrávené dítě s rukama v kapsách (častěji ovšem na displeji) prožívá svůj den metr za ní. Nebo pod ní, protože druhé dějství tohoto obrazu ukazuje sedící dítě a mámu s aktovkou stojící nad ním. Potom už je vlastně jedno, vidím-li to v metru, vlaku či brněnské šalině.

Milí čtenáři, nepustím se na tenký led psychických poruch s organickým základem, to není lehká kapitola. Tluču do lodního zvonu ovšem tam, kde je budoucí psychická porucha přivolána opičí láskou, vytvářením sterilního prostředí a podporou takového života, kde není na co čekat, na co se těšit nebo čemu vzdorovat, protože všechno dáváme hned, bez čekání, na vše je nárok odmalička. Je potom našim cílem přibalit každému dítěti psychologa či kouče již do kolébky, aby vůbec zvládlo život?

Možná budu první, kdo zopakuje to, co bylo řečeno na začátku článku. Maminko, myslíte to skutečně vážně? Jste to vy, kdo svému dítěti komplikuje život. Přitom stačí tak málo…