Nad zákony se nepřemýšlí, ty se dodržují! A já se ptám, i ty norimberské?

Podle některých lidí se zřejmě nad zákony nemá přemýšlet a při jejich vymáhání logika nemá místo... Zkrátka předklon, pukrle, roušku a hlavně NEMYSLET

Asi se to stalo převážné většině z nás. Chtěli jste jen přeparkovat auto blíže k baráku a šup, kolem jela policejní hlídka a pokuta za pásy. Argumentace "chlapi vidíte, že to tady jen přeparkovávám, jsem v papučích a teplákách, nezařadil jsem ani dvojku, tak na co pásy" vám byla platná asi jako ponožka na protézu. Dostalo se vám strohé, úřednické odpovědi "zákon platí pro každého a i když jen popojedete, máte mít pás. Chcete to vyřešit na místě?"

No a pokud byste se s tím pochlubili na sociálních sítích, zřejmě byste se dočkali nemálo reakcí ve stylu "no a měl jsi ty pásy? Neměl, tak co řešíš, je to jejich práce!".

Prostě o tomto se nepřemýšlí! Zkrátka když 101+ zvolených nadlidí (ve finále samozřejmě stačí většina přítomných) odhlasuje, že ve středu v 10:42 bude každý minutu skákat po levé noze, jinak dostane 1000kč pokutu, tak občan má skákat, protože zákon a policista má pokutovat, protože práce!

Podobně jsem kroutil hlavou, když jsem četl tento příspěvek na facebooku, kde pán popisuje svůj zážitek s PČR...

Jeden by si řekl, "co je na tom, na debila člověk narazí i v uniformě" a je to jistě pravda. Co ale zarazilo mě, bylo množství komentářů, kdy "PČR dělala jen svoji práci, roušky jsou povinné a pán je idiot".

Vždycky bych se takových lidí rád zeptal, zda policie při své práci nemusí používat rozum a má pouze striktně penalizovat na základě napsaného textu a naprosto ignorovat jeho aplikaci v praxi...

Každý z nás asi cítíme rozdíl mezi tím, když někdo nemá ochranu dýchacích cest v obchodě plném lidí, v MHD nebo v čekárně u doktora a když si někdo šoupne roušku na podbradek, v momentě, kdy kolem není ani živáčka, pozoruje okolí a je připraven si ji kdykoli nasadit zpět. Proč ale mnozí z nás naprosto ignorují použití elementární logiky u vynucování zákona?

I soudy přihlíží (a ze zákona musí) ke všem okolnostem spáchání jakéhokoli TČ. Přihlíží k úmyslu, míře, pohnutkám, společenské nebezpečnosti a toto skoro nikdo nekritizuje (nebo jsem si alespoň nevšiml). Nicméně požadavek na to, aby policista používal alespoň elementární logiku, je okamžitě smeten pseudoargumentem "porušil jsi? Tak drž hubu!"

Chceme snad systém, kde každý zákon, vyhláška, nebo nařízení bude mít tisíce stran, protože tam musí být sepsáno asi milionpadesátšest výjimek, příkladů, modelových situací a já nevím čeho, aby nebyl postižen nikdo, kdo reálně nikomu neškodí? Nebo jsme ochotni přistoupit na to, že policista má používat elementární základy racionálního uvažování a vyhodnocovat situaci na základě místa, času a společenské nebezpečnosti? (pozn. což bych se musel rozepsat o celém systému policie u nás, motivování obyčejných kluků nosit pokuty a vylepšovat statistiky "objasněnosti", což by z blogu udělalo čtení nehodné veledílo. Ale třeba to někdy samostatně rozeberu.)

Pokud to bude číst někdo podobného smýšlení ("porušil jsi, tak se nediv"), rád bych se pozeptal na jednu věc a pokud možno se dozvěděl odpověď.

Má tento váš přístup nějaký strop? Nějaké hranice, přes které už prostě nepůjdete... Například výše zmíněné skákání na jedné noze. No a pokud je to málo, co třeba norimberské zákony? Ty byste slepě dodržovali taky? Vysvětlili byste synovi / dceři, že se musí rozejít s partnerem, protože je to žid / židovka a tak prostě hovoří zákon?

Že je toto už přes čáru? Proč? Byly to přece zákony, nebo ne? A ty se, pokud správně chápu dodržují a při jejich vymáhání logika nebo etika nemá místo...

Nevím zda je to pozůstatek minulého režimu, touha po pevně daném řádu, kde žádný článek společnosti není zatížen používáním rozumu, vyhodnocováním situací a rozhodováním se. Touha po světě, kde mám všechno nalajnováno a vím, co, kdy a kde mám, nemám, nebo musím dělat a pokud vypnu mozek, dostatečně se překloním, jsem přece v naprosté pohodě...

Nebyl by lepší svět, kde bude kladen důraz na to, že pokud nikomu nic špatného nedělám a pokud už něco dělám, ohrožuji tak maximálně sebe, avšak v míře menší než zanedbatelné (například ty pásy při přeparkování pár metrů, pivo na cyklovýletě, nebo pří sjíždění takového "voleje", jakým je Lužnice a tak dále a tak dále) se nemusím bát, že narazím na prudérního láčkovce v uniformě, který v dětství trhal mouchám křidýlka a aby to nandal všem, kteří se mu ve škole posmívali, nastoupil co by strážník městské policie (trochu narážka na systém, všem slušným a myslícím policistům, nejen městským se tímto omlouvám), který mi vysvětlí, že "zákon platí pro všechny, vždy, všude a nad tím se prostě nepřemýšlí, takže to mám za tisíc"? Jako bych to už slyšel: "Ale tímto přístupem se dostaneme k anarchii" a snad i chápu, že zastánci ryzího konzervatismu mají obavy z nějakého přílišného uvolnění. Nicméně vážně existují jenom dva extrémy: pevný řád vs naprostá anarchie?

Vážně si, jako národ, věříme tak málo, že nejsme schopni ani skousnout používání logiky a rozumu u aplikaci výkonné moci, notabene když u té zákonodárné a soudní ji jaksi z principu předpokládáme?

To potěš koště teda...