Morální licencování - aneb kecat o sociální spravedlnosti je nejsnadnější!

Možná jste si taky někdy položili otázku, proč ten či onen má plnou hubu "sociální spravedlnosti", když má ty možnosti, aby šel sám příkladem? Hledal jsem a snad i našel vědecky dokázanou odpověď. Tím kecáním totiž už udělal dost!

Určitě to znáte, podnikající sociální demokrat, nebo nedejbože komunista (což samo o sobě už je oxymoron) mluví tu o "důstojných mzdách", tu o "sociální spravedlnosti", nebo onde zase "sociální nerovnosti" a vy si říkáte, "jo, hezký slova, ty se budou určitě líbit, ale sakra proč už dávno není vyhlášen podnikatelem roku a jeho zaměstnanci mu nestojí hrdě po boku, mávajíce výplatní páskou, na níž se skvěje německá, ba co dím, dokonce švýcarská mzda?" 

Odpověď je jednoduchá a tou je fenomén morálního licencování. Krásně a srozumitelně ho vysvětluje psycholog Dalibor Špok v rozhovoru s panem Štruncem (zhruba od času 11:03).

V kostce jde o to, že vědci učinili několik pokusů, kdy vybrali reprezentativní vzorek obyvatelstva a nabídli jim k výběru dvě diskuzní témata. Jedno bylo zaměřeno hluboce sociálně (pomoc bezdomovcům, sociální nerovnosti apod.), přičemž druhé mělo přitahovat typově lidi, často hanlivě označované jako "snoby" (jak na výběr drahého, luxusního auta apod.)

Při odchodu z těchto diskuzí byl psychology podstrčen bezdomovec-žebrák a zkoumala se reakce / interakce jednotlivých lidí. Zdánlivě překvapivě ze zjistilo, že fyzicky pomohli daleko více lidé, kteří si zvolili "snobskou diskuzi". Zdánlivě proto, že člověk by si myslel, že daleko více fyzicky pomohou lidé, kteří si sami zvolí sociální téma. Proč se to nestalo? Z celkem jednoduchého důvodu. Myšlení mnohých z nás je nastaveno tak, že za jakousi "pomoc" považujeme i své vnitřní procesy, natožpak hovoření o nich. Jinými slovy účastníci "sociální skupiny" si řekli něco ve smyslu "já jsem se zde bavil hodinu o bezdomovcích a sociální nespravedlnosti a tím jsem udělal už dost, teď je na řadě někdo jiný" 

Příkladů tohoto chování lze nalézt mnoho a pojďme si některé ukázat.

- Asi už vousaté video, soucítících švédských občanů s uprchlíky a migranty, jimž "se musí poskytnout domov", ale v momentě, kdy mají fyzicky projevit onu "solidaritu", nastupují zajímavé výmluvy. Jistě, oni už udělali dost, oni na ně myslí dnem i nocí...
- Asi byste si řekli, kdo jiný by měl soucítit s pracující třídou, notabene invalidou, než kovaný komunista? Dokud je ten soucit prezentován formou plamenných projevů s levicí zatnutou v pěst, tak tato rovnice asi platí. V momentě, kdy má jít o důstojnou mzdu vyplácenou z vlastní kapsy, případně obyčejný soucit s pracujícím člověkem, je tomu poněkud jinak. Pracující invalidní důchodce Jiří Treper, zaměstnán u Grospičů, by mohl vyprávět jak o důstojné mzdě, tak následném sociálním cítění tohoto "mluvčího dělníků".

- Doslova esenciálním příkladem by pak mohl být "muzikant" Tomáš Hnídek (alias Ortel), který v době, kdy běhal se šroubovákem po fabrice, skládal songy o "ždímaných dělníčcích" a "nenažraných prasatech, kterým šlápne na krk". Když ho políbila zmatená múza a on naskočil na vlnu "pivního vlastenectví" songem mešita, z čehož začal, jako nově narozený kapitalista velmi slušně profitovat, tak jeho "sociální cítění s dělným lidem", jakožto i touha po "spravedlivém odměňování" odešly stejně náhle, jako blahé paměti cukrovka pana prezidenta. Prostě se sebraly, odešly v dál a doteď tam sedí na bidýlku, dumajíce co že se to vlastně podělalo. Společně s tou cukrovkou... A cože se to podělalo? Dohromady nic zásadního, snad jen, že pan národní socialista si vyložil ono "spravedlivé odměňování" tak nějak po svém a usoudil, že minimální mzda + prestiž pro něj pracovat = "spravedlivá odměna"...
     

Celý rozhovor, který toho o vygradování fenoménu morálního licencování u tohoto "zpěváka" napovídá mnohem více, si můžete přečíst zde

Co říci závěrem? Existuje "upřímný levicový postoj"? Jsem přesvědčen, že jistě ano, ale zpravidla jeho zastánce neuslyšíte plamenně hovořit v médiích, angažovat se v exponovaných (ne)ziskových organizacích, nebo pět písně o "vykořisťovaných dělníčcích" za 80 papouchů měsíčně, přičemž vlastnímu personálu platí jen to, co ze zákona musí...
Často jsem si kladl otázku, proč socialisté nedají dohromady kapitál, jak finanční, tak intelektuální, nezaloží první "celozaměstnaneckou firmu" (lhostejno s jakým zaměřením), kde bude "stejně" odměněn jak ředitel, konstruktér, tak uklízečka a neřeknou celému tomu hnusnému, kapitalistickému světu "podívejte se, tak se to dělá a jde to!"

Částečně asi proto, že jediný příklad podobné akce, který jsem kdy četl a to bar v Kalifornii (kde taky jinde), který byl vlastněn všemi zaměstnanci a všichni se dělili o zisk stejným dílem, dopadl dle očekávání... Nebudu vás napínat, po pár měsících neměl kdo chodit do práce, protože nikdo neměl motivaci se snažit více, než ten druhý, jak překvapivé.

Ale také proto, že žvanit o tom, zakládat politické strany založené na této ideologii, je přece snadnější a hlavně "my jsme udělali už dost, my na to myslíme od rána do večera, nyní je to už na vás!"