Každý zná klasický pohádkový motiv o království ve spárech draka, které osvobodí až smělý nebojácný hrdina, obvykle princ, respektive budoucí princ, ale to je vedlejší.
Ano, hádáte správně, bude to zase o koronaviru (drakovi) a o tom, jak z jeho sevření vysvobodit nejen naše české „království“.
Základní zápletkou podobných pohádkových, či snad mýtických, příběhů, je – jak každý ví - oběť, kterou drak požaduje, aby „nechal království na pokoji“. Král, královna i všichni poddaní se v těchto příbězích vyznačují nápadnou absencí vůle, drakovo do očí bijící vydírání přijímají nehnutě, beze vzdoru, a za zdání normálního běhu věcí jsou ochotní mu pravidelně podstupovat oběti. Pravda, v případě probíhající pandemie nejsou tou obětí sličné princezny, jak tomu bývá v pohádkách, nýbrž většinou hlavně staří, nebo nemocní lidé, jinak je to ale paralela přiléhavá.
Vnějšímu pozorovateli, který do takového království zavítá a kterým bývá často právě hrdina, se vše, co se v něm odehrává, jeví předstíraně, všechno je jakoby zahaleno stínem a prostoupeno až hmatatelnou zádumčivostí.
To, co hrdinu obvykle od obyvatel království odlišuje, není ani tak nějaká zvláštní udatnost, jako spíš to, že co se draka týče nesdílí všeobecnou paralýzu, odevzdanost a poraženectví. Drak sám a jeho přítomnost v království mu sice připadá jako překážka vážná, nikoli však nepřekonatelná. V žádném případě se s drakem nehodlá smiřovat, ale je naopak odhodlaný se ho stůj co stůj zbavit.
A co nám tedy z těchto pohádkových příběhů o drakovi plyne za poučení pro naši situaci?
Třeba to, že „hra na normálnost“ v přítomnosti viru je skutečně jen pouhou hrou a iluzí. Dále pak to, že fatalismus, tedy odevzdání se osudu, je možná silně zakořeněnou reakcí lidí v podobných situacích, které se na první pohled zdají být těžko řešitelné, z dlouhodobé perspektivy to je ale postoj velmi nevýhodný a nákladný.
A konečně to hlavní a totiž, že odhodlání vede k cíli, až na to, že na rozdíl od pohádek nám tentokrát nestačí odhodlání jednoho, ale potřebujeme odhodlání všech, a to jak na úrovni jednotlivců, tak států, protože ten drak, kterému čelíme, má mnoho hlav a nestačí mu useknout jen sem tam nějakou, ale je mu je třeba srazit všechny naráz (ve všech zemích současně), aby mu nestačily znovu dorůst.
