Politický boj o prosazení zákona o tzv. církevních restitucích byl dlouhý a výrazně rozdělil společnost i politickou reprezentaci. Faktem ale zůstává, že toto téma, ačkoli se mu nyní pro prezidentské volby nedostávalo pozornosti, ještě zdaleka není pryč. Už v senátních a krajských volbách v říjnu 2012 byly restituce často hranou kartou ve volební kampani. A nechyběly ani v souboji o prezidentský úřad, kde je chytře využíval Miloš Zeman. Pokud ale církve nezmění svůj postoj k veřejnosti a neujmou se komunikace o vracení majetku, v budoucnu budou ještě mnohokrát oběťmi politického soupeření.
Ještě před 22. listopadem minulého roku, kdy byl schválen zákon o majetkovém narovnání s církvemi, vyvrcholilo snažení jeho odpůrců získat na svou stranu veřejnost. Politická reprezentace zastoupená v tomto případě ČSSD pomocí billboardů s lačnou rukou církevního hodnostáře dala jasně najevo, že s vládním záměrem nesouhlasí. To se jí vyplatilo v krajských i senátních volbách. Vládní ODS sice ukazovala na pokrytectví tohoto sdělení vlastním billboardem s Lidovým domem, sídlem ČSSD, jež bylo získáno restitucí. Na postoj většiny společnosti to však vliv nemělo. Když tuto kartu s úspěchem vytáhl i Miloš Zeman v prezidentské kampani, v době, kdy je zákon téměř měsíc v platnosti, je jasné, že téma bude pravici lámat vaz ještě hodně dlouho. A to v případě, pokud se nepodaří obrátit veřejné mínění a problematiku restitucí dostatečně vysvětlit. A tento úkol již leží na bedrech církví. Vláda svou práci splnila a teď za to bude nést odpovědnost.
Ať už to bylo strategické rozhodnutí, či nesprávné vyhodnocení potřeby komunikace, církve až na výjimky, v diskusi o zákoně chyběly. Hlavní argumenty byly vznášeny vládou a opozicí, veřejný odpor je ale rozdělen mezi vládní strany a církve, jejichž popularita výrazně klesla. Vzhledem k tomu, že majetek bude církvím navracen po dobu třiceti let, dá se očekávat, že toto téma bude rezonovat při každých volbách a při každé roční splátce a to především v neprospěch církví. Jejich veřejná podpora tak bude nadále klesat.
Ze strany církví je tedy na místě mnohem větší otevřenost. Tiskových zpráv či jiných veřejných oznámení je na webu ČBK poskrovnu. Zná veřejnost jiného církevního představitele, než je kardinál Duka? Vědí lidé, kdo je mluvčím katolické církve? V komunikaci mají církve obrovský prostor pro zlepšení. Přitom náboje mají, racionálních důvodů pro restituce je dost, zatím jsou ale jen v odborných disputacích a veřejnost s nimi důsledně seznámena nebyla. Před církvemi tak leží nelehký úkol sjednotit řeč, kterou budou mluvit k veřejnosti. Téma rozhodně není u konce. Pokud chtějí církve nadále vykonávat svou roli ve společnosti, budou muset efektivní komunikací vysvětlit záměry s navráceným jměním. Záleží na tom úspěch jejich dalších aktivit ve společnosti, ty se totiž bez veřejné podpory neobejdou.
