„Neblahý“ vliv státu na soukromý sektor

Před časem se mi náš nejvyšší šéf svěřil, že by chtěl vybudovat firmu na stejném principu jako funguje stát, a že jeho vzorem je Německo. Tenkrát  jsem podobnost viděl pouze v pracovních manuálech, které zjevně měly suplovat  zákony a vyhlášky, a jsou už stejně dávno zapomenuty. Stejně jako běžný občan nezná občanský zákoník, ani my už dávno neřešíme, jestli se do telefonu představovat nejdřív jménem, nebo příjmením, ale prostě se slušně představíme.

Teprve mnohem později mi došlo, že podobností mezi firmou a státem je mnohem víc. Jednotlivá oddělení se dají přirovnat k ministerstvům či k některým státním resortům. Účtárna je tedy naše ministerstvo financí, vedené takovým ministrem, kterého kdyby teď měli v Řecku, tak by teprve koukali co je to utahování opasků. Marketing bych přirovnal obecně ke státnímu aparátu, efektivita práce sporná, náklady vysoké, ale nejspíš jich je potřeba. Oddělení služeb zákazníkům je zase něco jako zdravotnictví či školství. Finanční přínos minimální, nejnevděčnější a nejtěžší práce, už dávno ne dobře placená, ale přitom je to výkladní skříň firmy, a bez něj se neobejde. No a zbytek tzv. výkonných zaměstnanců vytváří  ty skutečné hodnoty.   
Pak tady máme pár rozdílů, a dost zásadních. Zatímco stát je více či méně demokratické zřízení (alespoň v našich zeměpisných šířkách), soukromá firma  je v podstatě řízena totalitně autokraticky, takže např. veřejné státní finance jsou skutečně veřejné, ale firemní jsou tajné a vidí do nich jen pár zasvěcených. A tak když skutečný ministr financí vysvětluje proč je potřeba šetřit, chápu to, ale proč klesají platy v solidně zaběhlé a šlapající soukromé firmě už nám náš ministr tak dobře nevysvětlil.
Když jsem před lety do firmy přišel, začínala se slušně rozjíždět( stejně jako česká ekonomika na začátku tisíciletí), platy se pohybovaly téměř na úrovni Západní Evropy, a nálada byla výborná. S kvetoucím businessem se začali objevovat dobře známé průvodní jevy „blahobytu“ jako nesmyslné utrácení, přezaměstnanost, opulentní večírky na zámku, či v 5* hotelu…apod. Teprve když hlavní účetní povýšila na finanční ředitelku začalo se šetřit, že by i Kalousek koukal, a jak to obyčejně bývá na platech. Prémie  byly výrazně proškrtány a výborná nálada začala pomalu ale jistě opadávat. Ale teprve krize dodala ty správné argumenty. Proběhlo  další škrtání v prémiových položkách , propouštění s pochybnými  výsledky – například rozpuštění  IT oddělení a přesun kamsi k Uralu, kde sice pánové možná rozumí computerům, ale už vůbec ne našemu systému, takže je to jako když Vám boty spravuje krejčí… -  a to vše za bujení „státního aparátu“, a klesající křivky nálady k bodu mrazu. Kolegové z marketingu v čele s novou ředitelkou létají po světě ještě častěji než naši poslanci, a přínos je zhruba stejný, jako když partička z parlamentu okukovala v Tádžikistánu školský systém.
Když nám bylo před cca 3 lety představeno nové firemní logo v oranžové a modré, mělo nás to už tenkrát varovat, že nastanou krušné časy, i když krize bylo ještě slovo téměř sprosté. Že si česká ekonomika nevede dobře víme všichni, jak si však vede firma neví nikdo. A přitom by to mohla ujasnit odpověď na velmi jednoduchou otázku:“ Šéfe, to nové Porsche 911GT je na leasing, nebo za hotové? A je oranžové, nebo modré?“    
Jen jedna vymoženost ze státního sektoru k nám ještě nedorazila. Odbory. Je nejvyšší čas to napravit, možná se bude hodit jedna výhoda odborového předáka. Nevíte někdo  jak dlouho trvá založit odborářskou organizaci? A kdy přijde v reklamě do módy černo-červeno-žlutá?
PS: Podobnost s žijícími postavami, či existujícími firmami je čistě náhodná. Autor se dodatečně omlouvá všem firmám a podnikatelům, kteří by snad v článku našli nějaké podobnosti se svou firmou, či snad svou osobou. Článek se pouze ironickou formou, s nadhledem a nadsázkou zamýšlí nad podobností soukromého podnikání a hospodařením státu. Barvy byly zvoleny symbolicky, vzorem byly dvě naše největší politické strany. ČSSD s oranžovou a ODS s modrou. Matoucí formát článku tzv. "ich forma" byl zvolen též čistě náhodně. Inspiraci autor čerpal ze současné krize a předvolebního boje, a samotný článek je pouze fiktivní úvaha.