Trapný kopanec památce Václava Havla

Myšlenka pojmenovat po Václavu Havlovi letiště v Ruzyni se mi líbila a líbí. I když je, ve vztahu k panu Havlovi trochu úsměvná, vzhledem k jeho nechuti k létání. Vzhledem k tomu, že je letiště jakousi největší bránou do země, chápal jsem tuto ideu jako připomenutí spojení a význam Václava Havla pro Českou republiku. Nikdy bych ale nevěřil, jaké kašpárkové divadlo, lze z tak významného aktu udělat.

Odpůrci Václava Havla prominou, ale já jsem přesvědčen, že jeho zásluhy jsou nemalé. Proto si určitě zaslouží připomenutí, i když on sám by se asi bránil jakýmkoliv pompézním záležitostem. Za sebe mám pocit, že k uctění jeho osobnosti by stačilo pojmenovat jeho jménem knihovnu, či podobnou věc, spojenou s jeho duchovním zaměřením. Nicméně myšlenka letiště rozhodně nebyla špatná, už jen proto, že vše proběhlo na české poměry rychle a nedostavily se ani nijak zásadní zpochybňující námitky. To že dnes kdosi kříčí, jak byl celý národ proti, už patří k národnímu bontonu.

Má li podobná akce splnit žádaný účel, musí proběhnout s pietou, kterou si zaslouží. To znamená že proběhne slavnostní akt, kde se řekne proč se tak děje a připomenou se zásluhy osobnosti. Ve skutečnosti ovšem vše proběhlo a fakticky stále probíhá úplně jinak a původně zamýšlená pocta se mění ve frašku. Václav Havel je presentován jako, téměř, nadpozemská bytost, hodná zbožštění, bez nejmenších chybiček a jasnozřivé inteligence. Je zapovězeno kritizovat, je nepřípustné pochybovat a nezůčastnit se, rovná se téměř vlastizradě. Plamenný Feničův projev, kdy vyzýval z pamatování si, kdo nepřišel, nebo následující satira, pseudoumělce Černého na adresu Václava Klause, to už je jen prudké otevření dveří do komnat kultu osobnosti.

Václav Havel byl významný politik. Zvěčnit jeho památku pojmenováním letiště jeho jménem byl jistě záslužný čin. Tím to ale musí končit. Václav Havel byl totiž současně i obyčejný člověk. Smrtelník a každoroční oslavy jeho data narození, či připomínky jeho úmrtí s paní Dášou v čele, s kapesníčkem v ruce, to určitě není to, co on sám ve svém životě prosazoval.

Oficiální ceremoniál přejmenování letiště v Praze se stal přehlídkou figurín, snažících se hodovat na hrobě Václava Havla a hlavně snažících se veřejnosti opět jednou vnutit myšlenku poslušného se klanění modlám. A Václav Havel si rozhodně nezaslouží stát se prázdnou modlou.