Podivná výzva k dialogu ze strany serveru Romea

Občas dostávám na svůj facebook upozornění na články serveru Romea. Zpravidla je ignoruji, protože, podle mého názoru, se jedná o články tendenční a manipulativní. Tentokrát mne tato upoutávka zaujala svým názvem a tak jsem neváhal ( kecám, váhal jsem) a vstoupil.

Článek se jmenuje "Sdružení ROMEA: Otevřený dopis neextremistickým protiromským demonstrantům v České republice" a já jsem zvědavě četl a čekal, co bude obsahem tohoto dopisu. Čekal jsem nějaké zásadní vyjádření k situaci v České republice, čekal jsem zhodnocení problémů a náznak možných východisek. Překvapení se ale nekonalo. Tento otevřený dopis je prakticky pokračováním toho, co společnost slyší celá léta ze všech možných světových stran. Všimněte si prosím, uvádím termín "celá společnost" a né většinová společnost. Protože vím, že Cikáni nebo Romové, je li libo, nejsou jen ti špatní ale že je mezi nimi nemalé procento slušných a poctivých lidí. Jenže, můj ty smutku, tito lidé jsou slyšet jen velice málo a jejích hlas je velmi tichý. Namísto toho ovšem slyšíme a čteme různé výzvy a otevřené dopisy, které mají jedno jediné motto. " Tak si řekněte co byste po nás vlastně chtěli". COŽEEEE? Tohle mi opravdu hlava nebere.

Je to stále stejná písnička, která je už ovšem notně obehraná a tím pádem i nudná. Adresátem takových dopisů by totiž neměli být neextremističtí protiromští demonstranti, což je mimochodem velice příšerné označení, protože kdokoliv se přizná že je protiromský demonstrant, bude automaticky multikulti politicky korektními sirénami označen za extrémistu nebo nácka, tedy adresátem by měli být sami Romové. Ano, oni jsou ti, kdo by měli jasně říct, co vlastně chtějí a jaká je jejích představa řešení celé situace. Romští policisté v ulicích, to je sice zajímavá představa ovšem taková, jak bych to řekl, jako když si dáte tripa, a v tom snění pak vidíte městem chodit usměvavého romského strážníka. To není míněno nijak urážlivě ale všichni víme, že prostě situace je taková, že Romové jen zřídka mohou splnit požadavky na takovou službu. Kromě  toho, bylo by to pouze řešení následku, které by opomíjelo příčinu. Výzvy a otevřené dopisy, by měly směřovat směrem k Romům hlavní otázka by měla znít..." Uvědomujete si proč na vás společnost pohlíží s obavami či dokonce s despektem? Jste si jistí že je to, protože jste Romové?"

A tady docházíme k jádru problému. Ten odpor nebo averze totiž nelze spatřovat v etnickém původu ale v tom, jak se jedná část tohoto etnika chová a v tom že druhá část toho stejného etnika se tváři, jako že se jí to netýká. Když pak taková situace přetrvává neřešená dlouho, nelze se divit, že vznikne pocit, že vlastně celé to etnikum je na vině a i když to není pravda, každodenní skutečnost a další a další případy násilností, a krádeží jen dávají za pravdu skeptikům. A pak, v okamžiku krize největší, příjde mohutný server, který má ambice být střechou pro všechny Romy, a zvěrejní otevřený dopis, ve kterém se ptá neextremistických protiromských občanů, co vlastně chtějí a vyzývá je k jakémusi dialogu. Jenže, milí a zlatí, tady nejde o dialog. Dialog se vede celá léta od roku 1989. Jsou to politcké dialogy, dialogy mezi neziskovými organizacemi a stále dokola jen dialogy. Řeči se vedou a voda teče, jak by řekl vodník Česílko.

Doba dialogu a výzev je pryč. Teď nastává doba činů.

Romové mají nejvyšší právo být součástí České republiky, jsou její minulostí, přítomností a bylo by dobré aby byli i její budoucností. Ovšem toto právo nemají proto, že jsou Romové, ale proto že v této zemi žili a žijí a kdokoliv v ní žil a žije a pracuje pro její blaho, tak má nezadatelné právo být její součásti. A pointa je v tom označení "pracuje pro její blaho".

Je řada na Romech, aby prokázali, že chtějí pro blaho České republiky pracovat, že chtějí budovat společnost lepší a bezpečnější, která ustojí překážky, které jsou jí kladeny zvenčí.

Otevřené dopisy ať tedy směřují na jejích adresy. Ne na adresy zoufalých obyvatel měst po celé zemi, kteří už jsou unavení z nepořádku na svých sídlištích, z nekončicího hluku, z rizikových míst, kam není radno chodit. Kteří jsou rozladění z příjemců sociálních dávek, kteří si pro ně jezdí v luxusních automobilech nebo je ještě ten stejný večer propijí v restauracích.

Neexistuje nic takového jako neextremistický protiromský demonstrant. Ti kteří demonstrují a vyjádřují svou nespokojenost nejsou vedení primární nenávistí k Romum ale k těm, kteří se neumí chovat. A jestliže jsou v této skupině Romové v převaze, měli by to být oni, kdo budou přicházet s návrhy k řešení.

Za vrchol pokrytectvi a nehoráznou drzost osobně považuju větu, že Romea chce popřát sluchu druhé straně. Pokud chce v tomto okamžiku popřávat sluchu, tak to nelze brát jinak nežli jako cílenou provokaci.