Nebeský souboj :obrana vlasti anebo agrese?

Před pár dny, se objevil článek, který dojemně líčil život pilota, pana Jaroslava Šrámka. Je v něm, mimo jiné, popsán jeho souboj s narušitelem, údajně jediný, při kterém došlo k sestřelení amerického nepřítele. Dobrodružný příběh, kdy se tají dech a čtenář napjatě hltá každé slovo hrdinovo. Až na to, že celá věc má háček, v podobě vyprávění pilota amerického letounu, který se stačil katapultovat, přežil a o svém setkání s komunistickým ochráncem vlasti podat svědectví na stránkách časopisu LIFE.

Podle Jaroslava Šrámka došlo k narušení vzdušného prostoru ČSSR a on zahnal narušitele za hranice, když předtím jednoho sestřelil a ten, jaký div, stačil snad doskákat do 50 kilometrů vzdáleného, německého městečka.

A co vypráví pilot Warren G. Brown?

10.3.1953 v 10:40 ráno jsme dostali z naší základny ve Furstenfeldbrucku rozkaz ke startu, za účelem prozkoumání dvou letadel, která byla zaregistrovaná na amerických radarech.

V 10:45 jsme startovali, spolu s Lt. Donaldem Smithem. Byl jasný a chladný den, jeden z těch kdy vám nevadí létat. Asi 7 nebo 8 mil od státních hranic s Československem jsme otočili  320 stupňu severovýchodně a pokračovali v letu podél hranice. To byl standartní postup.

Náhle jsem uviděl dva stroje, asi jednu míli před náma. Upozornil jsem Smitha, že máme společnost na jedné hodině. Dva podobné stroje jsem už viděl předtím, bylo častým jevem narušení hranice. Problém byl, že nikdy jsme se nedostali na dohled, abychom viděli o koho se jedná. Vždy otočili a vrátili se zpět na druhou stranu.. Jenže ne tentokrát.

O chvíli později jsem zaregistroval, jak jeden z nich leti za Smithem. Jsou to Migy křičel jsem na něj. Chtěl jsem zjístit o co jím jde a jak jsem se točil, Smitha jsem ztratil z dohledu. Všiml jsem si ale, že jeden z migů je přímo za mnou.

Nechtěl jsem dělat žádný provokační krok. Točil jsem se a viděl jak se Mig přibližuje a viděl jak se připravuje ke střelbě. Nechtěl jsem věřit, že by na mne střílel nad americkou zonou. Mýlil jsem se. Dostal jsem zásah a nevěděl co přesně bylo zasaženo.  Křičel jsem na Smitha že Mig na mne střílí, že jsem zasažen.

Všiml jsem si že stabilizátor dostal zásah, stejně jako nádrž a proto jsem se rozhodl se katapultovat......

Tolik volný a zkrácený překlad z časopisu Life, kde vypovídal Warren G. Brown o incidentu, který se měl odehrát nad Československým územím, nicméně, podle jeho slov a podle faktu, že trosky letadla byly nalezeny hluboko v německém prostoru, je jasné, že dvě komunistické stíhačky narušily německý vzdušný prostor a napadly americká letadla, která právě kvůli tomuto narušení vystartovala.

Samozřejmě chápu, že komunistická media incident prezentovala právě takto, ovšem skutečnost, že tato verze stále platí jako verze oficiální a pravdivá i v záři 2012 je zarážející a je to o to více trapné, že verze americké strany, nebyla nikdy  v České republice publikována. A to ani po roce 89.

Už slyším námitky, že se jedná o tvrzení proti tvrzení. Možná. Nicméně to, že letadlo dopadlo tak hluboko  na německé území vylučuje, aby se souboj odehrál v Československu.

Pan Šrámek je možná slušný člověk, v době akce ovšem nebyl jen zkušeným pilotem a vojákem plnícím rozkaz, jak se nám snaží tvrdit. Byl to dobře prověřený kádr, protože na takovém postu nemohl sloužit člověk, který by nebyl důkladně prošetřen. Kdo má pochybnosti, měl by si uvědomit, že stíhači a protivzdušná ochrana hranic, byla pěstí bolševického režimu. Ten si jen nerad připouštěl variantu, že by někdo z nich dezertoval, anebo tam byl byť jen stín nespolehlivosti. Nabízí se otázka, jak někdo takový mohl získat jistou přízeň člověka, jakým by generáll František Peřina. Odpověď možná není tak složitá, i když se mnou někdo asi nebude souhlasit. František Peřina byl voják ze staré školy. Z dob, kdy pro piloty platila jakási stavovská čest. On bojoval za vlast a bojoval tak, jak mu velilo svědomí. Není ničím neobvyklým, že po válce se setkávali piloti RAF a Luftwafe a vzpomínali. Myslím si, že on chápal pana Šrámka v tomto kontextu a že si neuvědomil a ani neměl možnost si uvědomit, čemu pan Šrámek sloužil.

Glorifikace pilota, pana Jaroslava Šrámka je zneuctěním památky letců, kteří mnohdy trpěli v komunistických lágrech, přestože bojovali za svobodu Československé republiky. Naopak, pan Šrámek bojoval po boku komunistů proti těm, kteří několik let zpátky pomáhali v boji proti společnému nepříteli a de fakto bojoval i proti panu generálu Peřinovi, který byl nucen v roce 1949 emigrovat.

Nechci soudit jednání pana Šrámka. Není ale na místě jeho oslavování jako hrdinného pilota, nebo jak dokonce píše stará známá vikipedie.cz, kde hlásí, že v roce 1953 dosáhl jakéhosi vítězství. I tato část historie stále čeká na spravedlivé ohodnocení a na pravdivé závěry.

Rád bych poděkoval Ross Hedvíčkovi, za poskytkuté materiály.