Jak se vám líbí být otřásajícím se oslíčkem?

A navíc, zatímco z vás padají stále větší sumy peněz, být těm, kteří je s hraběmi sbírají k smíchu? Jak se vám to líbí? Já osobně bych z toho moc nadšený nebyl.

Mohl bych být docela sobecky spokojený, že z pohodlí svého domova, v teple Floridy, či na cestě za víkendem na chatě v Tennessee, mohu sledovat dění v zemi mého dětství. Ochráněn před nájemníky budovy, s pro ně tolik příznačným názvem. Straková akademie. Podle obyvatel, pojmenována nikoliv podle jistého Straky, ale spíše podle strak. Jenže nadšení nepřichází a to co cítím je spíše zloba a nespokojenost, že 23 let po údajné revoluci, jsou občané v pozici rukojmích, těch, kteří jím vládnou. Ano, to je ten problém, vládnou. A státní úředníci toto slovo vzali doslova a podle toho jednají. Jenže vláda nemá vládnout.

Hlavním úkolem vlády je sloužit. Vy, občané, voliči, jste si tuto vládu najali. Jste jejími zaměstnavateli a platíte jím, svými daněmi nemalé odměny. A je jím to málo. Zatímco vy, máte problém přežít od výplaty k výplatě, či od důchodu k důchodu, oni plánují další zvedaní daní, další narůstaní poplatků a vy, vy kteří jste tyto lidi najali, kteří je zaměstnáváte, nemáte k tomu oprávnění cokoliv říct. Tak si to alespoň pánové vladaři vykládají. A tak to doposud je.

Prošel jsem si dnes znovu seznam členů vlády. Je to smutné čtení. Napadlo mně označení " staré operety" Jeden vedle druhého. Matadoři porevolučních zločasů. Dva z těcho matadorů se tam drží jako klíšťata už snad nejdéle.  Sašenka Vondra. Kdysi aktivní mládenec, bez jehož komentářů, nebo alespoň připomenutí jeho jména, by se neobešlo žádné vysíláníí radia svobodná Evropa. Spolu s Václavem Havlem, byl snad nejšastěji citovaným disidentem. Dnes je to neprůhledný ale hlavně neprůstřelný matador.

Dalším je alchymista Kalousek. Chemik, který jako ropucha na prameni sedí na státní kase a přestože jeho politickou kariéru provázejí neustále skandály, všechny prapodivným způsobem ustává. A když už je nejhůře, tak se prostě změní politická strana, rozumějte pouze její název a jedeme dále. Vždyť vo co go?

A tomu všemu šéfuje mrakomor, pán všeho nečasu, předseda vlády Nečas, za vždy bdělého dohledu šípkové Růženky ze Schwarzenbergů.

Přiznám se ke skepticizmu. Situace došla totiž už tak daleko, že jakákoliv změna, je prostě nepředstavitelná. Ta chobotnice má už tolik chapadel a tato chapadla rostou sama od sebe, jak potřebují. Strany se rodí, pak zase zanikají, aby posléze změnily název nebo se přeměnily v jiná uskupení a to vše tak mistrně zmatečně, že je nemožné se v tom orientovat. Volí se názvy, které evokují spravedlnost a čestnost a přitom jde pouze o manipulaci se slovíčky. Ano taková politická realita postpřevratové České republiky a situace se nelepší, chapadla už prorůstají naprosto všude a naprosto nezničitelně.

Snad jen blogy, paradoxně zustávají oázou, platformou k vyjádření nespokojenosti. Zcela logicky, podle hesla " jen je nechte se vykecat, však ono je to uklidní a přestanou otravovat."

Samozřejmě nemohu nevzpomenout případ doktora Ratha, kde se dnes opět ukázalo, jak silnou politickou kauzou tento případ je. Před několika hodinama totiž media zveřejnila jakousi údajnou policejní zprávu z vyšetřování, ve které opět létají bankovky. Jsou všude. V kabelce, dokonce v trezoru, považte, jaká troufalost, kdo by pomyslel, v trezoru a bankovky. Skvělé načasovaná informace. Pár dní před projednáváním už druhé žádosti o vydání Davida Ratha k stíhání. To první stíháni jde jak se lidově říká do kopru a proto přichází druhé kolo. Nepochybuju že bude dramatičtějsí. Najdou se další bankovky. Možná zakopané na zahradě. Možná umně zašité v oděvu doktora Rátha. Něco se určitě najde.  Je nutno působit na prvotní lidskou vlastnost. Na závist a stejně jako dnešní zpráva, příjdou u další, které ukážou, že není možné pochybovat o vině. Našly se peníze a tak ať zhnije za mřížemi.

Ne nechci tady tvrdit, že David Rath je nevinný. To ať rozhodne nezávislý soud. Jde mi jen o to, aby byl nezávislý.

V listopadu a prosinci 1989 jste mrzli v ulicích. Byli jste šťastní že nenáviděný režim zmizel a že přichází šance na svobodný a spokojený život. Po 23 letech je jisté, že tyto šance zůstaly nenaplněné. Jistěže se mnohé změnilo k lepšímu. O tom nikdo nepochybuje. Jenže ono je celkem k ničemu, že můžete jet na dovolenou na Mauricius, když na to nemáte. Že můžete koupit banány, pomeranče a spoustu věcí, o jejíchž existenci jste předtím neměli ani potuchy je také pěkné, jenže co z toho když v peněžence máte akorát na chleba a to ještě musíte v lékarně vyzvednout léky. A všechny tyhle změny k lepšímu naprosto ztrácejí svou cenu v okamžiku, kdy si jasně uvědomíte, že vaší zaměstnanci, tedy vláda, která tu je proto aby vám sloužila, tak tato vláda vám bere i ty poslední jistoty a ještě má tu drzost stát s nastavenou dlaní u vaších dveří.

Tak dejte hlavy dohromady a pokuste se s tím něco udělat.