EU, nebo Rusko?

Je pro mne velice zajímavé sledovat, jak diskuse ohledně budoucnosti EU, přináší rovněž názory, které hraničí s hysterii. Škoda, že tyto názory v různých diskusích hlásají lidé, kteří jinak mají poměrně rozumný přehled.

Obava a nechuť platit jakoukoliv částku do rozpočtu EU, vyvolává zoufalé výkřiky, že opouštíme přístav bezpečí a ženeme se do náruče ruského medvěda. Pošetilé a nesmyslné obavy, vzniklé na základě starých a dnes už dávno neplatných událostí. Pro mnoho lidí je Rusko stále předmětem hrozby. Tito lidé si neuvědomují, že tu hrozbu vytváří snaha o jeho izolaci. Dnešní Rusko je naprosto jinou zemí než byl bývalý SSSR. Je to země, která se rozvíjí a která má zájem být součástí světového společenství. Jenže, část světového společenství v něm stále vidí nepřítele a to má za následek posilování nebezpečných politických struktur. Ty poukazuji na nacionalistickou notu a vytvářejí v zemi atmosféru nenávisti vůči okolnímu světu. Rusové jsou přesvědčování, že jsou v ohroženi a že je třeba být ostražitý. Ruští politici nejsou jiní nežli jinde ve světě. Putin, Medveděv a další jsou obyčejní kariéristé, kterým jde především o moc a postavení. A jsou daleko menším zlem, nežli jiní. Pamatuji se, jak president George W Bush nazýval Putina svým velikým přítelem. Myslíte si že to byla jen prázdná fráze? Kdepak. Bush moc dobře věděl, že Rusko je země, se kterou je nutné počítat. Totéž vědí pochopitelně i velké hlavy EU. Je naprosto bez diskuse jasné, že pokud by se EU dostala z problémů, anebo by do ních nespadla, stalo by se Rusko, dříve či později jeho součástí. Pomalá integrace už ostatně probíhala. Rusko bylo a je mocným partnerem EU. Jakákoliv obava, že odstoupením, nebo izolací vůči EU se dostaneme do osidel Ruska je neopodstatněná. Jaký je tedy možný budoucí scénař. Neznám přesně lisabonskou smlouvu ale obávám se, že pravdu mají ti, kteří říkají, že půjčce se asi nevyhneme. Pokud bychom se chtěli stavět na zadní, asi by nastaly sankce. Penále. Opožděné unijní platby a podobně. Otázka zní, nakolik si to naše země může dovolit. Česká republika je závislá na exportu i importu. Už nyní se ozývají hlasy, že příští rok půjde koruna dramaticky dolů. To by bylo dobré pro export. Naše zboží by se stalo snadněji prodejným. Je třeba zodpovědně zvážit všechna hlediska. Rozhodně ale odmítnutí platit za chyby druhých, nebude znamenat ohrožení naší suverenity ve prospěch Ruska. Naopak, po dlouhé, dlouhé době, bude možno říct že jsme udělali nezávislý krok. A to není zase tak málo.