Alkohol nebo komunismus, co je vlastně metlou lidstva?

Občas si pouštím česká online radia. Podle nálady a podle zaměření. Mám rád radio Hey Brno. Ale nejen to. No a včera, při poslechu jednoho z mých oblíbených zazněla věta, že alkohol je metla lidstva.

Oblízl jsem se a láskyplně pohlédl na láhev koňaku, stojící na mém stole. To je v tuto chvíli ale to jediné laškování, které s touto pochutinou vynikající chuti a vůně mohu provádět, jelikož doktoři usoudili, že si mám dát pauzu. Pohled na baculku Hennessy mne přivedl k chvilce rozjímání.

Copak lidem udělal alkohol, že o něm tak špatně hovoří? Že prý metla lidstva. Už jen ten pohled, na zlatavou tekutinu, nebo na průzračně, křišťálově bílou, jedná li se o vodku, vám dává první signál, že vás čeká nezapomenutelný zážitek. Jakmile odšroubujete závěr, omámí vás opojná vůně, při které se vaše smysly dostávají do stádia euforie. Jakmile ochutnáte, zmocní se vás rozkoš, které není téměř rovno. S jednou jedinou vyjímkou. A pak že prý metla lidstva.

Proti tomu komunismus? Posuďte sami co světu a lidstvu dalo budování komunismu? Myslím, co dobrého? Války, pracovní tábory, zákazy a příkazy, jarní úklidy, domovní důvěrnice, dobrovolné směny, stachanovská h hnutí, Sakmarovce. Samé hrůzy. V dobách budování komunismu a socialismu jste museli stále na něco čekat, stále stát frontu, museli jste na prvomájové průvody / kde se sice čepovalo pivo, ale to byla jen vábnička/.

A jen si vzpoměňte na ty zjevy, které na vás pořád čuměly z televize. Stalin, Gottwald, Husák, Bilak, Jakeš /teda, ne že by teď na obrazovkách byli nějací myslitelé, to vůbec ne, ale těch kanálů máte o hodně více takže máte volbu/

Prostě, jednoznačně mi vychází, že ne alkohol ale komunismus je metlou lidstva. A nejhorší je, že tahle metla, ty metly by opět chtěly lidstvem zametat. Přitom by tomu mělo být naopak. Lidstvo by mělo zamést s tím neřádem jednou provždy. A pak spokojeně usednout do křesel, pohovek, otevřít si láhev toho co má nejraději, anebo jen tak posedět v kruhu blízkých.

Takže se na to napijem. A do dna, ať už konečně tahle verbež táhne, navždy...