Jako zdravotně postižený jsem využil svých nabytých vědomostí a začal se učit práci s počítačem. Přes veškeré překážky a názory, které se léty měnily spolu s dalšími vědomostmi jsem začal psát. A nyní je to už více než deset let, co se tomuto hobby věnuji. Chtěl bych tím ukázat, že dnešní doba je možností každého jedince dělat to, co ho baví. A tak jsem přes počáteční nezdary v podobě "skoropádů" díky kritice nakonec zůstal.
Pochopil jsem, že není možné psát pro všechny, že skutečných obdivovatelů mých prací bude asi tak málo, že je budu těžko hledat. Těch, kteří mě neznají, nečtou, a připadně kritizují je mnohem více. A dlouho jsem to nemohl pochopit, myslel jsem si, že to, co dělám není to pravé. Když mi několik kritiků doporučovalo, abych toho raději nechal a věnoval se pořádné práci, měl jsem na výběr. Prostě se zařadit do davu a nebo jít vedle něj. Proti němu, to by mi asi určitě ublížilo. A tak jsem se učil demokracii v sobě. Psát to, co vidím a jak to vidím. Ne to, co se zrovna hodí.
Vlastní názor, schopnost vyjádřit se k událostem. Možná i návrat k tomu, co jsem kdysi začal, jako nezkušený. Opět se začít více vzdělávat, abych mohl ostatním ukázat, že demokracie je názor. Bez názoru nelze demokracii dělat. Můžeme jedině mávnout rukou, žít si po svém, nechodit k volbám a nadávat, kdo nás to zase prezentuje.
Jistý komentář k mému článku zněl:
"To co popisujete
není demokracie, ale SVOBODA. Demokracie by byla, kdyby si lidi mohli doopravdy vybrat, kdo bude řídit věci veřejné. Bohužel, toto funguje pouze velice omezeně, a s prohlubováním evropské integrace se prohlubuje i demokratický deficit.
Pravdou je, že svoboda a demokracie spolu úzce souvisí a pokud je jedno potlačeno, automaticky trpí druhé. Zatímco se zdá být celkem jedno, jaký panák nás bude v EU zastupovat, je zřejmé, že jeho výběr měl s demokracií málo společného. A proto dá se očekávat, že zpátky se nám z EU bude vracet více nesvobody. Zákaz obyčejných žárovek je jen vrcholek ledovce, dobře viditelný a signalizující, že pod ním se skrývá hromada omezení a nařízení od znuděných evropských úředníků."
Kdyby si lidé mohli doopravdy vybrat, kdo bude řídit věci veřejné.... Mám ale osobní pocit, že účast na volbách tomu příliš nenasvědčuje. Za další, čekáme stále na to, zda za nás někdo rozhodne. A neřídíme se heslem "Co není zakázáno, je dovoleno." Pak se možná divíme, že i toto heslo samotné je zneužito ve prospěch dobrodruhů, a to i v politice. Mezi námi, budu raději dobrodruh s čistý svědomím, než většina, která nemá žádný názor, kromě kritiky všeho a každého. Přiložit ruku k dílu? Proč? Nejsem za to přece placený. Tato hloupost nás obyčejnch voličů nahrává dnešní situaci.
Omezené právo řídit věci veřejné. Proč pisatel tohoto komentáře nekandiduje za, pro něj sympatickou politickou stranu? Proč si nějakou sympatickou nezaloží. Toto omezené právo je pouze osobním dojmem člověka, který není ochoten se vzdělávat, využít svých práv. Pokud si toho není vědom, žije ve vnitřní totalitě.
Jsem hrdý na to, co dělám. Jsem hrdý na to, kde žiju a kde se mohu vzdělávat, psát, mít názor a zasahovat do děje, dokonce i politiky.
