Ale i přes to všechno jsme normální demokracie

Hledíme na Západ, jak je to u nich a porovnáváme se s ním. Úroveň vzdělání, výchova budoucí generace. No a právě třeba na tom Západě nedávno jakýsi student vystřílel skoro celou školu. Přirovnání katastrofy v newyorském metru, kdy v 70. letech zhaslo světlo, tehdy si lidé v té tmě pomáhali. V osmdesátých letech, ale docházelo k znásilnění a vraždám, krádežím atd. A mohla tu být železná opona, stejně jsme se tomu nevyhli ani mi.

V sedmdesátých letech jsme si hráli jako děti na normalizačním sídlišti, kamkoliv jsme přišli, dostali jsme třeba chleba. K nám chodily cizí děti. Cikáni jezdili se svými vozíky na nákupy z nedaleké osady, a Cikánka po bytech, žebrat chleba. A bylo to úplně normální. Koťata se topila v kýblích, pokud jich bylo moc. Psi byli uvázáni u boudy, jedlo se tlusté maso a pilo pivo. Lidé se dožívali v průměru maximálně šedesátky. Na Západě i na Východě. Vzdělanci mluvili do všeho, nevzdělanci pracovali a mlčeli. Na Východě byli stateční vzdělanci zavírání nebo rovnou stříleni, na Západě tolerováni. Nevzdělanci na Východě i Západě pracovali a mlčeli.

Asi jsem to příliš zjednodušil, ale o podrobnostech se zde rozepisovat nebudu.

Chybí nám zde prý střední třída, jako právě na tom obdivovaném Západě. Ale podle mé zkušenosti, jak z toho kola ven. Jak to kolo roztočit? Učitelé čekají na nějaké nové nařízení, jak vlastně mají naše potomky učit. Čekají na rozhodnutí politiků, na které na každém kroku nadávají, pro jejich nevzdělanost. A vzdělaný učitel má strach. Lidé mají strach ze vzdělaných lidí. Na Západě i na Východě. A k Česku bych přidal ještě tu závist.

V osmdesátých letech nastalo cosi zvláštního. Bylo to poznat nejen na vojně, kde jsem trávil dva roky života. Tehdy zavedené mazácví nabíralo změny, že mladý voják se začal chovat dosti nevhodně. A nejen na vojně. Úcta se vytrácela. A dnes je to ve velké míře vidět. Učitel nemá v podstatě šanci, možná snad se zbraní v ruce. Tedy, jelikož jsem osmdesátá léta prožil plnými doušky, mohu konstatovat, že nastala jakási změna ve společnosti, kterou nedokáži posoudit.

Východ nebo Západ, tohle porovnávání bych nechal být. Máme demokracii, jakou si zasloužíme. Tak jako třeba v Maďarsku, Rumunsku, Čechách či v Německu, Rakousku nebo USA. Máme tu svou, normální.

Hledat v demokracii dokonalost? Děláte si legraci?