Štvanice, štvanice, štvanice !
Z mnoha jiných zábav, kterými si lidstvo od pradávného dávna vždy krátilo volné chvíle, stojí za zmínku štvanice. Samotný výraz štvanice může mít několikero významů. V živočišné říši jsou známy mezidruhové štvanice dravých smeček na býložravce, ale také štvanice přímo uvnitř smeček nebo ptačích hejn, vyskytne-li se vhodný objekt k uštvání jako například nemocný kus nebo barevně odlišný či jinak jiný pták. Historicky a lidskoprávně jsou však o mnoho zajímavější až do dnešní doby trvale existující štvanice mezi lidskými smečkami, tlupami, vrstvami či jinými skupinami.
Názornou ukázkou štvanic jsou čarodějnické procesy (viz Wikipedie heslo Čarodějnické procesy). Kořeny pronásledování čarodějnic sahají hluboko do starověku. V období od 15. do 18. století probíhaly trestní procesy proti domnělým čarodějnicím v režii katolických i protestantských vrchností. O rozpoutané histerii násilí, křivých nařčení, vymučných přiznání a získávání majetkového prospěchu jsou popsány litanie. Nejznámější případem na území ČR je případ Jindřicha Bobliga z Edelstadtu dokonale zachycený ve filmu Kladivo na čarodějnice.
Známý je proces z města Salem (stát Massachussets). Vybrané osoby obvinily z čarodějnictví hystericky se svíjející dívenky. Inkviziční porotou byl zajat místní pastor a dalších 18 lidí, kteří byli vyslýcháni, vězněni a následně oběšeni, muž jménem Gilles Corey, který se odmítl přiznat, byl umučen k smrti. Po jejich smrti se mezi ostatními obyvateli šířil strach a nesouhlas se zabitím stíhaných osob z nedostatku skutečných důkazných prostředků. Vyvrcholením této vlny bylo v roce 1696 oficiální přiznání všech porotců k omylu. Porotci podepsali prohlášení o své chybě, kterou omlouvali a argumentovali naváděním samotného ďábla k vyvraždění nevinných osob. Vysvětlení a pátrání po příčinách halucinačních a hysterických záchvatů dodnes probíhá a jedním z názorů je domněnka, že v Salemu v 17. století neřádily žádné čarodějnice, nemoci ani drogy, ale jen skupinka znuděných dětí (viz případ v Salemu).
Rozsáhlý rejstřík štvanic nám skýtá historie otrokářství a lovů na černé obyvatele Afriky. Vlastnění člověka člověkem jako zboží počíná neolitickou revolucí, což je termín charakterizující přechod od společnosti lovců a sběračů k společnosti usedlé, jejíž hospodářství je založeno na zemědělství, které vyžaduje soukromé vlastnictví (Wikipdie). Ke štvanicím na otroky zakládali Portugalci již v 15. a 16. století pevnosti na africkém pobřeží, odkud dále vozili náklady otroků na latifundie cukrové třtiny a bavlny do Jižní Ameriky. Hezkým paradoxem je, že v chamtivé honbě za bohatstvím chytali své černé soukmenovce a prodávali za otroky i místní domorodí náčelníci.
Náboženský rozkol ve víře nastartoval koncem 16. století rozsáhlé štvanice mezi katolíky a protestanty. Znesvářené strany měl smířit sňatek mezi Markétou (dcerou královny Kateřiny Medicejské) a Jindřichem Navarrským. Namísto usmíření však několik dní po svatbě, 24. srpna 1572 začalo v Paříži a posléze v celé Francii krvavé vraždění hugenotů, označované jako Bartolomějská noc. Soudobé prameny tvrdí, že v následujících týdnech plavalo ve francouzských řekách tolik mrtvol, že nebylo možno jíst ryby (čti Wikipedie).
V historii najdeme mnohé další příklady štvanic pořádaných pod prapory křesťanské lásky, pokory, vstřícnosti a tolerance. Najdeme doby, kdy proti sobě štvali a úřadovali dokonce tři papežové najednou, navzájem se exkomunikovali z církve a své odpůrce hubili ohněm i mečem. Třicetiletá válka téměř vylidnila území českých zemí, zapříčinila rozsáhlé migrace a totální přerozkradení majetkové držby pod pláštíkem konfiskací. Výsledkem těchto masakrů skrze víru bylo nastolené pravidlo koho území toho víra, které v Čechách opět rozpoutalo gigantické rekatolizační štvanice a pronásledování jinověrců.
Století dvacáté nás přivedlo ke dvěma nejstrašnějším válkám. Někteří historikové uvádějí, že druhá světová váka byla jen pokračováním té první. V nejstrašnějších masakrech skončilo zhruba 37 a 60 milionů životů. Za dalších 74 následných poválečných letech poznamenaných štvanicemi studené války se takzvaná euroatlantická civilizace konzumně přežrala tak, že se zmítá v molochu požitkářských excesů, adrenalinových plezírů a roztaženě idiotských výmyslech o změti jakýchsi pomyslných práv, které si může vymyslet každý, kdo se cítí být nějak deprivován ve společenském chaosu.
Jak vidno, úžasný homo přechytřelý má štvanice na příslušníky vlastního druhu hluboko v genech. Snad největší potěšení některým členům lidských tlup činí pocit absolutního siláctví, spravedlnosti a jediné pravdy v okamžiku mohou-li se schovat do anonymity davu, nepozorovaně přiložit polínko na hranici nebo udat nepoznaně úřadům, že se sousedovi kouří z komína špatný kouř špatným směrem. V současné době je nejúžasnějším rejdištěm pro pořádání štvanic vysokorychlostní dráha zvaná internet. Reálné zabíječky a střílečky nahrazují oduševnělé militaristické filmy a bojové hry, ve kterých se mozky označených zloduchů rozstříkávají na zdech nepřátelských paláců. Školní dětičky rády konzumují takové lahůdky a hned si to také podle svých vzorů zkoušejí mezi sebou v lavicích. Později se pak postpubertální dementi cvičí v kopání na schodech v metru.
Od jistého času se štvanicím začalo říkat propaganda. Propaganda má za cíl přesvědčit příjemce, že ohavný nepřítel ohrožuje jeho blahobytnou existenci, připravuje se proniknout na naše území a zavést zde zločinný režim méně civilizované zaostalé nadvlády podlidí. Někteří komentátoři se na svých teplých pohovkách přímo třesou, kdy už konečně zase ta válka začne. Štvanice nikdy nekončí.
Na závěr si přečtěme jeden zajímavý citát ze známé knihy pana Jaroslava Haška cit.: „Je jich podělanejch víc v každým gefechtu,“ ozval se opět jeden muž z eskorty, „nedávno nám vypravoval jeden raněnej kamarád v Budějovicích, že když forykovali, že se podělal třikrát za sebou. Napřed, když lezli nahoru z dekungů na plac před dráthindrnisy, potom, když je začali stříhat, a potřetí že to pustil do kalhot, když se proti nim hnali Rusové s bajonety a řvali urá. Pak začali utíkat zas nazpátek do dekungů a z jejich švarmu nebylo ani jednoho, aby nebyl podělanej. A jeden mrtvej, kerej ležel nahoře na dekungu nohama dolů, kerýmu při forykungu šrapák utrhl půl hlavy, jako by ji seříz, ten se v tom posledním okamžiku tak podělal, že to z jeho kalhot teklo přes bagančata dolů do dekungů i s krví. A ta půlka jeho lebky i s mozkem ležela zrovna pod tím. Vo tom člověk ani neví, jak se mu to stane.“
Václav Fischer
Zajímavý článek na portálu Seznam médium
S podivem jsem si přečetl zajímavý článek na uvedeném zdroji. Jakýsi pan Libor Šimek tam sepsal text o kterém lze (podle mého názoru) pochybovat, zda není náhodou pokusem o sarkasmus nebo provokaci.
Václav Fischer
Pánové Huxley a Orwell jsou stále zde. Byli jasnozřiví?
V četných odkazech a citacích čteme jména autorů dystopických románů, které, ač napsány téměř před sto lety, v mnoha směrech oslovují dnešní čtenáře svou mrazivou předpovědí.
Václav Fischer
Balada pro banditu aneb konec Nikoly Šuhaje
V roce 1978 natočil režisér Vladimír Sís muzikálový film Balada pro banditu. Hlavní role vytvořili Miroslav Donutil a Iva Bittová, v dalších účinkovali ponejvíce herci z tehdejšího brněnského Divadla na provázku.
Václav Fischer
Díky, pane Filipe, díky, pane Jirásku.
V roce 1967 natočil režisér František Filip televizní inscenaci hry Aloise Jiráska Lucerna. Vytvořil nezapomenutelný pomník jedné z nejznámějších českých divadelních her.
Václav Fischer
Tak už zase hrozí rušení rodných čísel
Pamtuji se na tuto úsměvnou newerending story ještě v dobách před rokem 1989, kdy kralovaly velké sálové počítače a každý resort měl své počítače a počítačová střediska.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Zřícená dálnice v jižní Číně má již 36 obětí, další pátrání komplikuje počasí
Nejméně 36 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...
Poslanci mají jednat o změně zákoníku práce, o minimální a zaručené mzdě
Poslanci by měli na mimořádné schůzi začít projednávat úpravu zvyšování minimální mzdy. Novela...
Dvacet let dotací z EU. Přinesly zločiny, ale i vlaky, techniku a splavné řeky
Premium Lázně, které nevznikly a je z nich night club nebo zdvihací most, který se nikdy nezdvihl. Česko...
Rus má imperialistické myšlenky. Ukrajinou nekončí, říká velitel v Donbasu
Premium Doněcká oblast (od zpravodajů iDNES.cz) Vymlácená okna, ale i celé domy srovnané se zemí. Tak vypadá Doněck a celý průmyslový Donbas....
Prodej rodinného domu 102 m2, pozemek 189 m2
Jungmannovo nábřeží, Chrudim - Chrudim III
2 590 000 Kč
- Počet článků 35
- Celková karma 8,86
- Průměrná čtenost 644x