Balada pro banditu aneb konec Nikoly Šuhaje

V roce 1978 natočil režisér Vladimír Sís muzikálový film Balada pro banditu. Hlavní role vytvořili Miroslav Donutil a Iva Bittová, v dalších účinkovali ponejvíce herci z tehdejšího brněnského Divadla na provázku. 

Zajímavé a zábavné historky z natáčení filmu později uplatnil Miroslav Donutil ve svých nesčetných vystoupeních.  Předlohou k filmu však byla nejprve divadelní hra se stejným názvem, kterou soubor Divadla na provázku hrál již několik let před zfilmováním. Text scénáře a zejména texty doprovázejících písní připravil a složil Milan Uhde a hudbu na texty složil Miloš Štědroň. Zasloužili se tak o trvalou připomínku historické postavy Nikoly Šuhaje a připomínku územního celku, známého nejčastěji pod názvem Podkarpatská Rus, který se po rozpadu Rakousko-Uherské monarchie stal součástí nově vzniklého státu Československá republika.  Zmíněné území bylo během dvacetileté existence státu zvaného první republika hospodářsky, politicky i národnostně značně problematické. V letech 1931 až 1936 zde pobýval spisovatel Ivan Olbracht a sepsal svůj romantický příběh Nikola Šuhaj loupežník (1933), ve kterém, mimo jiné, akcentoval tehdejší poměry a situaci ve zdejších končinách.

Nikola Šuhaj nebyl žádný kladný hrdina. Utíkal z frontového běsnění, ukrýval se v lesích, živil se loupežnictvím pro přežití a rozhodně ne proto, aby bohatým bral a chudým dával. Nakonec ho opilého ubili sekerami jeho kumpáni.  Taková syrová podstata věci je dnes už méně zajímavá než romantické povídačky a oživený román spisovatele Olbrachta v baladickém muzikálu.  Kromě Divadla na provázku v Brně hrál toto představení také amatérský divadelní soubor Lucerna v Praze, a to v Malostranské Besedě, která byla v té době, dlouho před pozdější rekonstrukcí, centrem mnoha uměleckých směrů a žánrů. Byly zde pravidelné výstavy kresleného humoru, vystupovaly zde známé soubory a kapely, mezi jinými zde také zahájilo činnost Divadlo Járy Cimrmana. 

Měl jsem to štěstí, že jsem v Malostranské Besedě Baladu pro banditu mnohokrát shlédl a mnohokrát se účastnil následných společných jam session do časných ranních hodin, kterých se účastnili účinkující muzikanti i náhodně přítomní a velká část publika, návštěvníků, kterým se po představení ještě nechtělo jít domů.  Pro potřebu filmové hudby nahrála všechny písničky skupina Greenhorns (Zelenáči), která byla tou dobou ve vrcholné kondici v čele s banjistou Marko Čermákem. 

Nicméně film zdaleka neobsahuje úplné znění všech písniček, ani zápletek děje a zajímavých dialogů. Vzpomínám si na značně pobavené reakce publika, když židovský hostinský a překupník ustupuje před rozvášněným davem obyvatelstva a vojáků, kteří se navrátili z fronty a úlisně říká: "Vím, mám majetku víc než vy všichni dohromady, ale jen já vím, jak je mi kvůli tomu stydno. Umírali jste v zákopech, zatím co jiní kradli a bohatli.  A teď umíráte zas, a zase jiní kradou a bohatnou".  Postavu Mageriho perfektně hraje ve filmu Bolek Polívka.  A sotva se poměry v Koločavě změní, nastoupí četníci z Čech a Mageri otočí: "To víte pane veliteli. Jsem hloupý chlap, nepoznám, kam se svět točí ...".   A na závěr nakonec všechno korunuje povzdech četnického strážmistra : "Takže nakonec jsem z toho naprázdno vyšel jenom já ...".  A Mageri hned kontruje: "Jak to pane veliteli? Dostal jste přeci Šuhaje ! To je vám málo?". 
Zastávám názor, že v Baladě pro banditu se Milanu Uhdemu podařilo znamenité, nadčasové dílo, korunované nádherným hudebním doprovodem.  A i když se v současné době některé písničky spontánně hrajou jen v hospůdkách nebo u táboráku a jsou symbolem romantiky na zakarpatských poloninách, pro mne zůstává Balada pro banditu příkladem aktuální a názorné ukázky,  jak se život točí. Včera, dnes i zítra. 

Zdroje:
https://www.csfd.cz/film/8844-balada-pro-banditu/prehled/  
https://www.provazek.cz/cs/archiv)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Podkarpatská_Rus
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Olbracht
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikola_Šuhaj_louipežník