Jako když šťouráš klackem v mraveništi a nastává hemžení.

Jenom to v lidské smečce funguje trochu jinak, nejdříve se hledají viníci, kdo za to může, aby je bylo možné pověsit na lucernu nebo upálit. 

Když udeřil mor nebo cholera utíkali vladaři a zbohatlíci z měst na své latifundie na venkově hodně daleko, doktoři chodili v trychtýřovitých maskách, kněží kázali o konci světa skrz lidskou hříšnost a zpupnost a zloději vykrádali domy, kde už pomřeli úplně všichni.  Když v jednadvacátém století udeřil v Čechách na konzumem přežranou a zpohodlnělou společnost, hlásající individualizaci zisků a socializaci ztrát, nebezpečný virus, divíme se, že kolaps je nablízku, nebo už začíná.   A může za to současná vláda, jejíž šéf blekotá a je nervní, nové koště plukovník se tváři zarytě a rozhodně  a šéfka financí si dělá promo fotky s optimistickou pózou.  Ale hlasatelé jediné správné pravdy stejně věří, že to jsou ti hlavní arcilotři, co můžou za to, že jejich dědek musí ležet v nemocnici na chodbě a nejsou ani doktoři, ani sestry, ani ten dýchací aparát, ani  účinné léky.  Tak to máme.  Ale, jak známo, všechno souvisí se vším a to co je dnes se mlelo a vrbilo už dávno před nějakým virusem. Příkladem je povodeň v roce 2002, kdy se jeden papaláš nechal slyšet, že všechno je pod kontrolou a voda už zalévala metro.  Míra principiální neschopnosti a nevýkonnosti  státní správy a všech navazujících složek státu tkví v obludném chaosu a rozkladu, trvajícím pod prapory finančního triumfalismu a  pomstychtivého antikomunismu třicet let. Když se tedy s vaničkou vylije i dítě, když se zájmové zločinecké klany třicet let řežou o vliv, majetky, moc a všechny dostupné zdroje, nastane ve stavu ohrožení hemžení, které nemůže zvládnout ani Petr ani Pavel, ani archanděl Gabriel. To jen někteří fialoví křiklouni vytrubují, jak by to dělali líp, kdyby mohli, ale ve skutečnosti jen čekají na novou pomstu a další koryta.  Dobře nám tak.