Je ráno, které ještě kuropí a v jednom nejmenovaném šumperském řetězci Lidl pokládají vážení zákazníci své nákupy na pokladní pásy a dívám se jak to frčí a krásně to pípá,
když vtom se k pokladně přiřítí kdosi v motocyklistické přilbě. Říkám si, že by přepadení? Ale z přilby se ven klube starší paní, která ji definitivně sundává dolů a má poněkud vyděšený výraz v obličeji a hovoří k paní pokladní: "Mobil."
Paní pokladní na ni zírá a paní upřesňuje: "Nechala jsem tady mobil, jak jsem s ním platila." "Ale tady žádný mobil nezůstal, toho bych si všimla," odpovídá jí paní pokladní a v tomto okamžiku vstupuji do situace já a protože jsem silný, navrhuji silové řešení spočívající v přivolání ostrahy a shlédnutí záznamu, kde bude i zloděj, který si mobil přivlastnil a chystám se vyrazit do ulic a dostihnout jej a pak jej v rámci zkráceného jesenického soudního řízení obžalovat, odsoudit a potrestat jednou ranou pěstí.
Ale paní, která je na řadě přede mnou říká paní motorkářce: "Počkejte, já vám na něj zavolám," a už vytahuje mobil svůj a vytáčí její číslo a Lidl se mění v chrám, kde by slyšel člověk špendlík upadnout, natož zvonit mobil, ale ecce, mobil zvoní, paní motorkářka se počíná otáčet, jako holub na báni a hledá svého miláčka a my se začínáme smát, protože vyzvánění vychází z batohu, který má na zádech a ona se zastavuje, sundává jej ze zad, rozepíná, vytahuje jej z jedné z jeho kapes a nechápavě na něj zírá a neříká nic a já přidávám své bonmoty, jako: "To víte, skleróza nebolí, ale člověk se občas vyděsí."
Neboť jsem si i díky mému pokročilému věku vzpomněl, jak na mne nedávno volali v lékárně, pane, nechal jste tady mobil, protože dnes recepty chodí esemeskou a taky, jak jsem v Rumunsku byl podezřele uvolněný, ačkoliv jindy díky mé obsedantně kompulsivní poruše nutkavě kontroluji zipy na batonu, co pět minut, abych na konci dne zjistil, že jej mám dokořán a mohl jsem tak kdykoliv na hřebeni Vladeasa ztratit nejen mé dva mobily, ale i peněženku a pas a tak bych byl odsouzen k tomu strávit zbytek života na hranici mezi Rumunskem a Maďarskem. Protože Rumunsko není v Schengenu.
A paní motorkářka tedy poděkovala, schovala mobil, nasadila si přilbu, paní přede mnou si připsala plusové karmické body a já jsem prošel rozjímáním a všechno bylo v moc krásném pořádku, jen tu Lidl aplikaci stále ještě nemám.
Miluji tyhle storky, které tvoří každodenní život a ještě musím podotknout, že veškerá komunikace se odehrávala ve spisovné češtině, kterou se u nás v Sudetech hovoří, protože je zde kraj nářečí prostý. Být to ale jen o pár kilometrů dál směrem na Olomouc, už to ale mohlo být všechno jinak.
No vždyť jen považte, kdyby třeba Lenka Filipová byla z Uničova. To by jeden z jejích hitů mohl vypadat třeba takhle: "Belo letni parno, já šla na plovárno Džbán," a mým čtenářům z Čech bych to pak musel celé překládat! :-)
Miroslav Václavek
Šumperk
