„Až vyroste, může odjet do Holyvůdu a hrát ve Star Treku!" Tolik neznámá kreatura pod přezdívkou „Škapulíř" projevující se v diskusi pod článkem vypovídajícím o zázraku přežití malé holčičky, kterou se čeští nacisté pokusili zaživa upálit. Článek rovněž vypovídá o perfektní lékařské péči, který onen zázrak umožnil, za což patří lékařům a všemu zdravotnickému personálu zasloužený dík.
Vox populi, vox dei. Pro Jiriho Paroubka zcela jiste. Nedávné zadržení českých neonacistů majících na svědomí bestialitu spáchanou na bezbranném dítěti ve Vítkově, kdy byl nacistickým úderným komandem spáchán mnohonásobný pokus o vraždu tím nejkrutějším a nejbolestivějším způsobem, bylo provedeno efektním způsobem.
Darebákům byly zkrouceny ruce, nasazeny pouta a přes hlavu přehozeny pytle. Byli naloženi do policejních vrtulníků, odvezeni, postaveni před soudce a vsazeni za katr. Kdekdo z nejvyšších společenských a politických kruhů se nechal slyšet jaký by pachatelům neměl být uložen exemplární trest.
Co více svědčí o prohnilosti tohoto státu než apely na spravedlnost pronášené zástupci místní smetánky moci. Mají snad strach, že by vrazi a upalovači dětí dostali dva roky vězení jako neonacista Radek Berdi, který onen směšný trest dostal za spáchání identického trestného činu v roce 1998?
Česká společnost je hluboce deformovaná. Snad až nenávratně. Téměř celonárodní inklinace k místní formě jakéhosi komunistického nacismu, jež má průvodní jevy v patologické nenávisti vůči Romům a naprosté ztrátě soudnosti, která vede české zlodějíčky tak navyklé krádežím v zaměstnání, že je za krádeže ani nepovažují, je zároveň očišťuje.
Říkají cikáni kradou. Říkají to samozřejmě nejvíce nahlas ti, kteří štípnou v práci tu kombinačky, tady kachličky, nebo si na internetu ukradnou nějaký ten program nebo film a vůbec to za krádež svoji každodenní nepovažují.
A vůbec nejvíce jsme se ale proslavili v dobách kdy ve Vídni visely po obchodech nápisy „Češi nekraďte tady." Tedy nikoliv Romové nekraďte nám tady, ale Češi. To vše, ale nebrání průměrnému malému českému člověkovi, označit někoho s jinou barvou kůže za někoho ještě menšího než je on.
Nacistům tleskající davy na Severu Čech. To je bohužel skutečný obraz většinové české společnosti. Obraz stavu duše tohoto národa. Obraz duše milionů Zombie, živých z každodenní závisti a nenávisti. Vyrostlých do trpasličích podob duševních mrzáků, kteří se zmůžou jen na to volit vrahy se srpy a kladivy, nebo se svastikou, nebo ty nyní oděné v oranžovém hávu bojovníků za čistotu místní rasy.
Přitom jako jedno nemocné tělo volají davy po systému jež umožňuje všudypřítomnou korupci, a zároveň se tak chovají i ve volbách. Nechceš pracovat, nemusíš. Provedeme tě bezpracným životem od kolébky do hrobu. Za to se ale nebudeš šťourat v našich záležitostech. Tak zní generální smlouva mezi českým voličem a politickou reprezentací tohoto státu. Jakoukoliv reprezentací.
Jako jedno tělo s nemocnou hlavou, volají ale zároveň davy o tom, že cikáni nepracují. Jakoby náhle zapomněli na stav věcí platných v této Ruské banánové republice, které chtějí. Vytvořili systém tak aby jej mohli zneužívat po milionech. Házet se marod. Pobírat podporu nebo sociální dávky, a přitom na černo pracovat. Jaké to divení se, že jej poté zneužívají všichni. Včetně některých Romů.
Ale viník je tady. Je vidět. Stačí ukázat prstem a hodit zápalnou láhev. Nadefinoval ho všudypřítomný český zlodějíček, postižený slepotou a hluchotou vůči sobě, a zároveň nakažený „pořádkem" nacismu a komunismu. Ubohá duše zkopaného psa, lísajícího se k holínce mocipána.
Příspěvky lidských hyen do diskusí pod články publikovanými v českých médiích, na téma téměř upáleného dítěte s tímto stavem věcí pouze koresponduje.
Země, která okradla židy okradené a zavražděné nacisty, země, která vyhnala a okradla tři miliony svých občanů kvůli jejich národnosti, země, která ze svých komunistických vrahů a tyranů, udělala zákonodárce, totiž nemůže mít normální lid.
Ti normální jsou v menšině a mlčí. Snad smím být jejich hlas.
Jediná naděje této země, je nenechat si těmito zrůdami ukrást mladé lidi.
Cesta je, sdělit jim pravdu.
Dekomunizovat, denacifikovat, denacionalizovat, demytizovat, deslovanizovat.
Odvšivit tuto zemi od lží jimiž je opředena a dušena počínaje rokem 1918.
A konečně v Letech zbourat onen ostudný vepřín stojící na místě koncentračního tábora, kde jsme zabíjeli Romy.
