Ústavní soud České republiky je instituce nadmíru důležitá, stejně jako je i nadmíru důležitá samotná ústava naší země. Je to základní zákon, který nám vytvořili otci zakladatelé při jejím vzniku v roce 1993 a tvoří,
takový ten etalon hodnot, spravedlnosti, ochrany lidských práv a vůbec je to základní kámen, na kterém stojí dům České Republiky.
Proto je samozřejmě trnem v oku těm, které naše listopadová revoluce v roce 1989 připravila o jejich absolutní moc a kteří by ji rádi dostali zpět. A to i za pomoci ruských tanků, stejně jako v roce 1968 a jejich úsilí je přímo úměrné míře agrese Ruska proti okolním zemím, neboť právě tehdy, když ruský fašistický režim zahájí nějakou válečnou agresi, svítá těmto naděje, že ruský kozák opět napojí svého koně z Vltavy a oni budou na hrotech ruských bodáků opět dosazeni na trůn.
Zároveň nic lépe nedokládá obrovskou míru zodpovědnosti, která spočívá na bedrech těch, kteří hodnoty naší svobody a demokracie v instituci Ústavního soudu střeží. Neboť stačí jedna slabá cihla či zevnitř narušený kámen a pevné hradby vystavěné kolem pevnosti ústavy se začnou drolit, až spadnou docela a z ústavy se stane toaletní papír či památníček, do kterého se budou zapisovat hlouposti.
A to nesmíme nikdy dopustit, proto mne velmi udivuje, že někdo s natolik kontroverzní minulostí, jako již odstoupivší nominovaný Robert Fremr se vůbec domníval, že by se členem natolik významné instituce mohl stát. Protože někdo, kdo odsoudil během dvou let 172 lidí za emigraci, někdo kdo odsoudil dělníka za "urážky" vrcholných představitelů tehdejšího zločineckého komunistického režimu, byl součástí soudní frašky v režii StB a ve slyšení lhal o své minulosti členům Senátu České Republiky, být členem ústavního soudu nemůže.
Bylo by to totéž, jako nominovat Josefa Urválka či Rolanda Freislera, protože někdo, kdo vědomě posílá nevinné lidi do vězení či na smrt, okrádá je za pomoci znásilněných paragrafů o majetek, důstojnost a svobodu, neslouží spravedlnosti, ale zločinu, i kdyby na to měl třeba deset škol.
Jistě, každý člověk se může změnit, třeba se změnil i pan Fremr a svých činů, kdy páchal justiční zločiny na nevinných lidech upřímně lituje a kaje se a stydí se kudy chodí, ale v justici nemá co pohledávat a na Ústavním soudu může leda tak po večerech zametat.
Že odstoupil nevnímám jako jeho pokání, ale jako důsledek toho, že pochopil, že ani v roce 2023 nejsou uzavřeny účty a že my lid České Republiky nedopustíme někoho podobného v instituci, která střeží svobodu a demokracii. Protože to bychom rovnou mohli jít na ďáblický hřbitov a naplivat tam pohřbeným umučeným politickým vězňům do ksichtu.
Miroslav Václavek
Šumperk
