Vypadá to jako úplná pitomost nebo námět nejnovějšího dílu pro seriál Jistě, pane ministře. Evropská unie, kvůli nepředstavitelným dluhům zmítaná krizí a po celém kontinentě shánějící každý cent, se na Česko velmi zlobí: Pomalu a málo utrácíte peníze na dotace, polepšete se, jinak...!
Hloupě situace vypadá nejen z bruselského, ale i z českého pohledu: někdo nám vnucuje stamiliardy, jež by se zrovna teď v době škrtů náramně hodily, a my se ofrňujeme!? Tučné evropské peníze přitom neodmítáme z nějaké pravicové či euroskeptické zásadovosti a přesvědčení, že dotace jsou principiálně věc nečistá, nespravedlivá, jen živící korupci a pokřivující rovné tržní podmínky.
Zrovna teď má problémy ministr školství Josef Dobeš, že má v rozdělování evropských miliard ve svém resortu pěkný binec. Je proto vyzýván k rezignaci, avšak to by pak ze stejného důvodu musela odstoupit půlka vlády i hejtmanů.
Česku se prostě zatím jen nedaří přesvědčit Brusel o typicky českých řešeních. Jako jsou například „vícepráce“ (podle eurobyrokratů obyčejné předražení) nebo „zjednodušené podlimitní řízení“ (úmyslné rozsekání zakázky, aby se obešlo výběrové řízení).
Výsledek je, že v disciplíně evropských dotací se řadíme kamsi na jih Evropy, konkrétně na Balkán.
V unijní sedmiletce 2007 až 2013 jsme dostali k dispozici přidělen balík ve výši 26,7 miliardy eur, v přepočtu asi sedm set miliard korun. Po čtyřech letech jsme ze slíbených peněz získali jen zhruba 130 miliard. Horší a pomalejší jsou už jen Italové, nejde to ani Rumunů ma Bulharům. Evropská komise zatím pozastavila proplácení peněz. A když to nedáme do pořádku, hrozí tím, co si zatím troufla udělat jen v Bulharsku – dotace tam úplně zastavila, protože je rozkrádala mafie.
Tuzemský problém s dotacemi opět vyvstal kvůli ministerstvu školství, kde Unie vyčítá především chybějící kontrolu. Už loni v létě měl premiér Petr Nečas na stole varovný dopis z Bruselu, že i na dalších ministerstvech chybí nezávislý audit a řádná kontrola. Daleko větší problém než ve školství je v programech, kudy tečou několikanásobně větší sumy – v dopravě a životním prostředí.
Peníze na silnice a železnice EU odmítá dočasně proplácet kvůli akcím, jako je známý nesmyslný zvedací most v Kolíně či předražená dálnice přes České středohoří. Kvůli podezření z korupce na Státním fondu životního prostředí jsou zase pozastaveny investice do čističek odpadních vod.
Reálně asi zastavení nehrozí, zato stoprocentně Unie již neproplatí všechny faktury, které Češi do Bruselu pošlou. Podobně už Evropská komise nařídila Ústeckému kraji vrátit téměř půl miliardy korun za netransparentní a předražené nákupy přístrojů do tamních nemocnic.
Je češtinářsky nehezké používat slovo „čerpání“ u evropských dotací, vždyť to zní skoro jako „tunelování“. Zrovna zmínění Severočešimají opačný problém než zbytek republiky, jsou velmi zruční, paradoxně „čerpají“ až moc. Kdysi byla podobně snaživá i Sicílie, jež vyčerpala získané miliardy až do posledního eurocentu. K dosažení cíle dotací – překonání zaostalosti ostrova vůči zbytku Itálie – to však moc nestačilo. Zato k udržování tradičního klientelismu ano.
V čem je tedy český problém? Hlavní chybu udělaly už vlády ČSSD, která dnes kritizuje Nečasův kabinet, že neumí peníze získat. Když socialisté vymýšleli, kudy peníze potečou, navrhli nesmyslně 26 kanálů – takzvaných operačních programů. Velké evropské země si přitom vystačí tak s pěti. V Česku pomalu každé ministerstvo i region chtěly mít svůj vlastní program, své vlastní peníze. Logicky se pak už nedostávalo expertů, kteří rozumějí složité unijní proceduře, umějí cizí jazyky, jsou schopni vymýšlet projekty, rozdělovat peníze a vše kontrolovat.
Jestliže netoužíme po rozvoji sicilského klientelismu, vlastně bychom ani po eurodotacích neměli toužit. Nebo je lepší alespoň kousek nové silnice z dotací, byť je předražená a uplacená?
Nově pro peníze čtyři cestičky Do příští unijní sedmiletky, kdy v letech 2014 až 2020 mají Češi šanci na opět tučných šest set miliard korun, je řešením vytvořit jednodušší a transparentnější cestičky pro miliardy. A tím trochu zabránit rozkrádaní. Experti nově navrhují jen čtyři programy. Jeden na tvrdé investice, jako jsou silnice, druhý na měkké typu sociální věci, třetí na vzdělání a čtvrtý, regionální program společný pro všechny kraje. Co myslíte, projde to u politiků?
