Stříbrný věk ruského rocku.

Když mi před čtyřiceti lety duněli v pokojíčku Motorhead a MC5 , tvářili se moji rodiče jako by jim trhali zuby. A já si říkal, jestli taky budu mít taky tiky, až budou moje děti za pár desítek let poslouchat svou oblíbenou hudbu.

Jako ostatně budoucnost celkově, tak i realita vývoje hudby mě posléze šokovala a rozhodně neodpovídala mým pubertálním vizím. Protagonisté cajdákového socialismu světlých zítřků na nás doteď vyřvávají ze všech stran, a s hudebním vkusem dcery nemám problém. Klus, Rybičky 48 , Pokáč, vše pohoda.

A přitom moje matka, která vyrostla na Beatles, Rolling Stones, Beach Boys, S+G a pod. už měla problém s Black Sabbath, Deep Purple a p. , ještě tak Abba a Boney M. A měla pravdu. Sladké melodie Beatles a depresivní tvrdost Led Zeppelin prostě byly každé o něčem jiném.

Milovníci poválečných swingových velkoorchestrů byli šokovaní undergroundem padesátých v podobě Billa Halleye, Elvise Presleyho a jiných. Nicméně rock and rollové bojovníky se swingem převálcoval big beat šedesátých, aby nakonec ustoupil hard rocku sedmdesátých, který pak podlehl metalu a punku osmdesátých.

A dál ? Kromě extrémně otravného dadaistického techna snad jen rap. A jinak recyklace. A tak, pokud platí pravidlo, že kultura je obrazem doby, tak se dlouhodobě nemůžu zbavit pocitu , že naše společnost stagnuje a současná kultura je recyklovaný byznys orientovaný na zisk bez nějakých reálných uměleckých poselství.

Ne že by mi tohle zjištění trhalo žíly. Vždyť já jsem jen malé zrno písku v dokonale namazaném soustrojí společnosti :-) ( parafráze), ale sem tam jsi na tento živý důkaz stagnace naší společnosti vzpomenu.

Dnes mě zaujalo video na Youtube od Artěma Trojického, je to takový ruský Jiří Černý, nestor rockových kritiků. Ve svém videu má úvahy podobné těm mým výše, jen ve vztahu k ruské hudbě. A taky jmenuje zlatý věk ruského rocku a to druhá polovina osmdesátých , kdy i Rusové měli plné kecky zrůdností zvaných SSSR, socialismus, komunismus,Strana. Ale na rozdíl ode mne taky smysluplně charakterizuje důvody proč. A vychází mu z toho, že umění se vyvíjí, když má na co reagovat a zejména pokud má reagovat na něco skutečně důležitého a současně negativního ve vztahu k vývoji ve společnosti.

Současnou dobu pak Trojický charakterizuje jako stříbrný věk. Jinak řečeno Putinův režim nemá skutečně k Brežněvovské stagnaci daleko, což se jako lakmusovým papírkem projevuje v hudbě. Když není na prvním místě počet shlédnutí, lajků či přehrání, nebo prodané nosiče a stáhnutí, ale motivace něco důležitého sdělit .

Nedalo mi to, a kapely, které Trojickij zmiňuje jako příklady stříbrného věku ruského rocku , jsem si našel a dovolu ji Vás tak seznámit s produkcí kapel této ruské současné rockové renesance, alespoň podle hodnocení renomovaného kritika. ( Ale neodpustím si vlastní komentáře )

ShortParis - Hrůza.

Sluníčka by měli radost.+ Za odvahu sugestivně ukázat strach uprchlíků / Uprchlíky tu nechceme. 50%

IC3PEAK – Smrt už není

Text ve stylu Zemanovo oblíbených Pussy Riot, hudebně mimo mně, což mě současně i těší, přece jenom jsem stará vykopávka, 60 %

Pornofilmy- Rituály

Jediná kapela, které rozumím, klasický punk, navíc jsem koukal na několik rozhovorů s frontmanem a a chlapec to má v hlavě srovnané velice dobře. Inteligentní kluk , který ví co chce. 95%

Hartyga-Agitátor.

V zoufalství nad současnou hudbou občas prchám do etna. Líbí se mi hrdelní zpěv. Proto občas poslouchám čínsko mongolské Hanggai a The Hu. Takže Hartyga dobrý , za hrdelní zpěv 55%.

Noize MC – Vše jak u lidí

Troickij ve svém videu říká, že právě tahle píseň ho inspirovala k danému videoblogu. No a mě taky. Noize MC znám a poslouchám. Ale už před časem jsem se pokoušel zvládnou překladatelský oříšek jak název téhle písně resp. jeho smysl přeložit. Nakonec jsem to vzdal. Je to okřídlená fráze z nějakého populárního sovětského filmu. A smysl je zhruba takový: pozvou Vás někam do absolutní divočiny a Váš hostitel vám předvede své sandály z pneumatik , teplou sprchu získanou z barelu pod kterým se pálí papírové odpady, stolní servis vyrobený z plechovek od konzerv, stůl z palety a lampu se světluškami , a nakonec pronese,: „Vidíš u nás je vše jak u lidí.“ Fakt netuším jak to výstižně  přeložit . Nicméně samotná píseň je věnované moskevským demonstracím a následným zatýkáním demonstrantů z srpna 2019. Smysl asi ten : Vše je u nás jak u lidí , ale jen jako. 100%

Závěr. Když koukám na naši domácí hudební recyklaci tak jsem z jedné strany rád, vždyť život je podle výše uvedeného v pohodě. Z druhé strany nevím a myslím si, že je nejvyšší čas najít nové „Pánubohu do oken“