Prezident je mrtvý, ať žije předseda.

Osobně si myslím, že nejvhodnější pozice pro Putina je místo na lavici obžalovaných u Haagského tribunálu. Přesto jsem se nemohl ubránit určitému zvrácenému obdivu k jeho poslední domácí politické manipulaci.

Soudruzi vojáci, dnes proběhne výměna spodního prádla !
Urááá !
Tak soudruzi, Ivanov si vymění prádlo se Sidorovem, Petrov s Kuzněcovem,….
Tenhle vtip, tuším existuje i u nás, nicméně jeho ruská mutace bylo první co mne napadlo, když jsem pochopil o co jde v současném ruském domácím politickém zemětřesení.
O „problému 2024“ , tj. datu kdy Putin vyčerpá všechny současné , alespoň částečně legální možnosti, vládnout , se v Rusku diskutuje už docela dlouho. Varianty se objevovaly různé, ústavní  změna na doživotního prezidenta, jmenování vybraného nástupce , až po málo pravděpodobné svobodné volby a konec Putinovy éry.
Poslední Putinova machinace tyto spekulace ukončila, a jednoznačně ukázala kam bude vývoj směřovat. A to k změně ústavy.  Ovšem ne tak primitivně jako by byl institut doživotního prezidenta, ale cestou vytvoření nové instituce, která bude mít na chod státu zásadní vliv, a křeslo předsedy této nové instituce zaujme, no hádejte kdo ?
Už nyní mají mnozí Rusové dojem, že žijí v režimu SSSR v.2.0. , ? že je to dojem oprávněný, poslední vývoj jen potvrzuje. Pamětníci  si vzpomenou, že většina komunistických států měla dva nejvyšší představitele , zpravidla se jednalo o prezidenta, v případě SSSR to byl předseda prezídia Nejvyššího sovětu, a druhým byl generální tajemník příslušné komunistické partaje. Někdy byly tyto funkce kumulovány do jedné osoby, a pokud ne, tak bez vyjímky platilo, že reálnou mocí disponoval generální tajemník a jeho nejbližší rada, tzv. Politbyro.  Pracovní název Putinova politbyra je bezpečnostní rada státu a povede ji předseda a ne generální tajemník, ale obsahově je mezi tím zhruba stejný rozdíl jak mezi použitými trenkami Sidorova a Ivanova.
Můj zvrácený obdiv k Putinově machinaci zmíněný v perexu, trochu opadl, když jsem zjistil, že zmiňovaná finta není jeho vynález, ale že v nedávné minulosti se podobným způsobem pokoušelo zakonzervovat svou moc několik dalších postsovětských diktátorů. Někde jim to vyšlo – Azerbajdžán, Kazachstán, ale někde taky ne a rozzuřený národ tyto machinace překazil, Arménie, Gruzie, Uzbekistán . Přímou inspirací Putina je asi Kazachstán, kde loni rezignoval diktátor Nazarbajev a za odměnu dostal titul „otec vlasti“, hlavní město Nursultan a pro jistotu taky místo předsedy kazašské rady bezpečnosti.
Jak se Rusové postaví k vizi doživotního Putina, která se pomalu stává realitou je otázka. Putin jim slíbil velkolepý sociální program, příspěvek na narození prvního dítěte cca 8000 USD, druhého cca 10000 USD, teplé obědy do škol zdarma, valorizaci důchodů, reformy zdravotnictví  a jiné. Jestli tyto sliby dokáže splnit je věc druhá. Někteří si ještě pamatují jeho sliby z roku 2008, když sliboval k roku 2020 průměrnou mzdu 2500 USD a byt 100m2 pro každou rodinu. Realita v podobě průměrné mzdy necelých 500 USD, minimální sotva 200 , propagace „ekonomických“ malometrážních bytů 16-18 m2 a 20 miliónů občanů žijících pod hranicí chudoby,  jeho starým slibům tak trochu neodpovídá.
Jako to dopadne těžko říct, ale realizace plánu pro Rusko nazvaná „S Putinem na věčné časy a nikdy jinak „ právě začala.