Malé řecké zamyšlení

Nedělní řecké referendum ukázalo kromě postoje řeků k splácení dluhů svého státu ještě jeden zajímavý aspekt, a to úskalí přímé demokracie jako takové.   

Řecký vynález demokracie je jistě velkým vkladem do lidské civilizace. Ovšem  má i svoji stinnou stránku. Pokud se volič rozhoduje na základě svého přesvědčení a s vědomím co je podle něj pro jeho společnost jako takovou , přínosem,  je to v pořádku. Ale pokud se rozhoduje na základě toho, co kdo jemu osobně, nebo jeho zájmové skupině naslibuje,  a to bez ohledu na ostatní členy společnosti,  je to špatně.

O problémech řecké ekonomiky a nesmyslných státních výdajích toho bylo napsáno hodně. I o faktu toho, že si dlouhodobě řekové žili a žijí nad reálné poměry.  Lze taky pochopit stanovisko řeků k tomuto faktu.  Kdo by chtěl dobrovolně a dlouhodobě snížit svůj životní standard. Jenže za těchto podmínek řecké referendum není hlasování odpovědných občanů , ale hlasování pacientů protialkoholní léčebny o požadavku na chlast zdarma.  

Byla chyba, že když před pěti lety řecké ekonomické alkoholiky zahnali na léčení, nikdo jim neřekl, že léčba je celoživotní a jen pobyt v ústavu nestačí. Jen těžko lze tedy výsledek referenda označit za projev vůle svobodných občanů odpovědně hlasujících o budoucnosti země.  Je to projev vůle notorika, který se těší , až konečně vypadne z léčení a dá si první skleničku.  Co bude dál, je mu momentálně jedno.  

Každopádně pro občany ostatních  států by měly poslední řecké volby a současné  referendum sloužit jako varování. Pokud se objeví někdo,  kdo slibuje zvýhodnění  vybrané skupině obyvatel a to ve stylu „ať to stojí co to stojí“ a bez ohledu na zbytek společnosti,  tak ho rozhodně nevolit. Vždyť přece demokracie je právě o tom, že si mohu dělat cokoliv, za předpokladu, že tím neomezím práva těch ostatních . A mělo by to v prvé řadě platit u voleb.