Vždycky jsem si, myslel, že máslo je běžná věc, provázelo mě celým životem, každý den jsem si ho mazal na chleba nebo na housky. Desítky let, za každého režimu.
Přemýšlím o tom, co se stalo, proč jsem si ho přestal kupovat?
Opravdu si necháme vnutit představu, že máslo, maso, teplo, létání, jízda autem je luxus, který si nemůžeme dovolit? Že musíme zachraňovat klima, demokracii ve světě, jedině tak zastavíme agresory?
Dobrá, bez másla se obejdu, Pivo si možná dám jen občas. Ze supermarketu, v plechovce.
Potlačuji zlost a vzpomínám. Dřív přeci bylo možné, zajít si na pivo do hospody. Jet autem na výlet. Jen tak.
Měli bychom se ptát. Ne zemědělců, ne výrobců a producentů, ale politiků.
Paradoxy současnosti:
ČEZ, který dosahuje rekordních zisků a ve které má stát sedmdesátiprocentní podíl, tvrdí že nemůže zlevnit, protože stát potřebuje zisk na kompenzace drahých energií!
Stát, který má dvacet korun z každého litru benzínu na daních, kontroluje čerpací stanice, jestli nemají o třicet haléřů vyšší zisk, než by museli!
Sadaři nechávají shnít úrodu jablek, protože se jim nevyplatí platit brigádníky při výkupní ceně 5 Kč za kilo a potom nevěřícně zírají na ceny kolem 60 Kč v supermarketech.
Trh, který je tak pokřivený souboram dotací, grantů, subvencí a podpor tohle rozhodně nevyřeší.
Jo, a to máslo.
Někdo říkal, že prý stejně není moc zdravé.
