Tyto atributy jednoznačně charakterizovaly jednoho z kandidátů, a zároveň nově zvoleného prezidenta, a to i přes jeho přechodné zdravotní problémy, s kterými musel v posledním týdnu předvolební kampaně zápolit.
Přitom ani urážlivé, ničím nepodložené a lživé útoky jeho oponenta neměly šanci ho nijak vykolejit a odchýlit od seriózního a vyrovnaného přístupu.
Zvláště pro toto složité, krizové období, takového vrcholného představitele, jako je pan generál Pavel, už naše země delší dobu potřebovala.
Silného, pevného ve svých přesvědčeních a konsistentního ve svých přístupech, neuchylujícího se k faulům a špinavostem. Slušného a důvěryhodného.
Takového, který je mezinárodně uznáván a respektován, bez zatěžujících a kompromitujících kauz.
Takového, jehož charakterové vlastnosti a dlouhodobé činy, vyžadující značnou odvahu a srdce, mohou být vzorem k následování.
Andrej Babiš, jako celoživotní obchodník a podnikatel, pomáhal vždy především sám sobě, potažmo své rodině, a nic na tom nezmění jeho proklamace o pomoci lidem, jako jeho hlavního úkolu.
Zajímavé přitom je, že většinou ti, kdo nadužívají taková slova jako např., "hlavní můj úkol je pomoc lidu" , "jsme jediná vlastenecká strana" atd., atp., a neustále se s nimi ohání, tak je používají jako verbální zástěrku, mnohdy pravého opaku jejich skutečného jednání a praktických dopadů.
Jsou to typické výroky populismu a je smutné a zároveň varovné, jak předvolební klání ukázalo, že se expremiér neváhá spojit i s extremistickými silami, aby zvýšil své šance na zvolení.
Babišův osobní prospěch, coby výsledek jeho konání, jednoznačně převažuje a vždy převažoval v jeho motivační hierarchii a dlouhodobé praxi.
Jeho služba svým osobním zájmům pak kontrastuje se službou vlasti pana Petra Pavla, připraveného již po desetiletí se bít za zájmy naší země, i za cenu ztráty vlastního života.
Neschopnost expremiéra (včetně jeho nejbližších spolupracovníků) přiznat pak jakoukoli chybu a vyvodit ze svých chyb důsledky, pak jen podtrhuje jeho charakterové nedostatky a jeho nezpůsobilost být vzorem, příkladem k následování pro náš národ a naši zemi.
Vůdčí osobnost bez pokory, schopnosti sebereflexe, bývá špatným lídrem a vzorem pro ostatní.
U Andreje Babiše je prokázána dlouhodobá a přirozená touha obchodníka po zisku, po vlastním obohacení sebe sama, žel i na úkor veřejného zájmu, či na úkor jiných.
Lhaní se u něho stalo běžným nástrojem komunikace, dokonce ve stylu, kdy mnohokrát opakovaná lež se pak stává pro mnohé pravdou.
Velkopodnikatel Babiš přitom vždy tvrdil, že není politik, že je obchodník a hlavně manažer, a vstupem do politiky chtěl jen pomoci narovnat pokřivené politické prostředí.
Nepevné charaktery ale většinou odhalí nově získaná moc, zvláště v případě vrcholových státních postů.
U Andreje Babiše se pro něj tato moc stala neodolatelnou drogou, převyšující moc peněz až tak, že momentální pozice šéfa Hnutí a poslance parlamentu se staly pro něho zcela nedostatečnými.
Ačkoli pobírá za svoji funkci poslance nemalé peníze, tak jí v podstatě vůbec nevykonává, je pro něj zřejmě podřadná.
On je přeci velký šéf, nikoli jen obyčejný poslanec, a tuto pozici si i odstranil ze svého profilu.
Jestliže jeho proklamovaný hlavní úkol je a byl pomáhat lidem, proč tedy v tomto ohledu, po ztrátě funkce premiéra, to nebylo a není patrné?
Nadřazuje se nad ostatní poslance, do práce, parlamentu nechodí a vyvolává jen atmosféru strachu mezi lidmi, neschopen objektivního hodnocení činnosti vlády a spolupráce s ní.
Jeho enormní touhu po moci nejlépe ilustruje jeho urputná snaha stát se z poslance opět významnou figurou a to přímo prezidentskou, v podstatě za každou cenu, neštítící se těch nejhrubších faulů a lží.
Přitom prezident by měl především reprezentovat a moderovat, být důvěryhodný, férový, spojující. Není to vládní, exekutivní, premiérská role, která by v případě Andreje Babiše dávala větší smysl.
Ani ale úloha, dávat knížecí rady zadarmo, jak si to expremiér představoval, že tak obnoví vztahy se současným premiérem, a že takto jako prezident bude i fungovat.
Andrej Babiš miluje moc, je pro něho drogou, na které se stal závislý, žel bez adekvátní zodpovědnosti, jak prokázal v době covidu a v následných debatách, včetně těch prezidentských.
Bylo to patrné i z toho, jak se k dramatickým covidovým následkům stavěl, bez jednoznačné osobní zodpovědnosti, a to je silný projev slabosti a neserióznosti.
Neschopnost přijmout za své činy odpovědnost je typická pro charakterově slabší povahy, jejichž slovo nemívá v podstatě velkou váhu a nedá se na něj spolehnout.
Je třeba říct, že už bylo dost arogance, chvástavosti, syndromu mesiášství, lží a manipulací, zvláště u těch lidí, co nás reprezentují navenek, a mají být nám a našim potomkům vzorem i příkladem.
Volbou Andreje Babiše nejenže bychom poskytli závislému jeho drogu moci, ačkoli potřebuje abstinovat. Především bychom ale uškodili našemu národu, naší zemi.
Rovněž bychom si zajistili na dalších pět let pokračování politiky současného prezidenta, který byl a je Andrejovi velkým učitelem a zřejmě i vzorem.
Ukázkou toho, jak se dá s prezidentskou funkcí nakládat a jak se s ní dá ovládat i premiér, což si expremiér Babiš vyzkoušel sám na vlastní kůži.
Výměny klíčových ministrů zahraničí a zdravotnictví, bez zřejmých důvodů a na základě tlaku prezidenta, přitom v té nejméně vhodné době, době covidové a při krizi s Ruskem v kauze Vrbětice, toho byly důkazem a naši zemi silně poškodily.
Zrovna tak proruská prohlášení prezidenta Zemana, kdy zpochybnil oficiální vládní verzi dané kauzy a byl v Rusku hojně citován, jako výhodný nástroj bagatelizace celého vrbětického případu, byla příkladem až velezrádného charakteru.
Od tehdejšího premiéra Babiše žádná výrazná korekce prezidentových slov ovšem nezazněla.
Jeho servilnost k němu a jeho požadavkům byla ostudná a zároveň silně účelová.
Nechtěl si pohněvat silného spojence, spojence obdobných charakterových vlastností a přístupů, jak i expremiérova předvolební kampaň ukázala.
Dosluhující prezident je zářným příkladem, jak si jednu z funkcí nejvyšších zprivatizovat pro své soukromé zájmy a účely, a zároveň i svá mstivá jednání.
Je to žel odstrašující příklad zneužití role prezidenta a jasná ukázka toho, jak by jeho fungování nemělo vypadat.
Předpokládám že nikdo, kdo to s naší zemí myslí opravdu dobře, nemůže už chtít, aby nás znovu reprezentoval další narkoman moci se závažnými charakterovými vadami.
Opět někdo, za kterého jsme se museli už tolikrát stydět, který nám ostudu udělal již vícekrát a jehož důvěryhodnost je místně i mezinárodně silně otřesená.
Tímto bych chtěl poděkovat většině našeho národa za úžasnou podporu pro generála, prezidenta Petra Pavla, reprezentujícího nutnou změnu politiky a jednání Hradu.
Jsem vděčný našemu lidu za mohutnou podporu pro ozdravné nasměrování naší země, kde slušnost, férovost a důvěryhodnost budou hrát opět stěžejní role a budou jistě sjednocujícím prvkem pod patronátem nově zvoleného prezidenta.
Ať se mu v jeho nové, nejvyšší funkci daří a potažmo nám všem.
