v podobě urychlených dodávek potřebných vzdušných sil, letectva a dalekonosných raket, nikoli jen se zlomkovým dosahem těch ruských.
To vše pak s dostatečným množstvím instruktorů a servisu, aby tyto účinné vzdušné síly byly připraveny k okamžitému použití, a s raketami takového dosahu, jejichž nasazení by snížilo lidské ztráty na ukrajinské straně a zvýšilo účinnost prolamování ruských obranných linií na okupovaném území.
Pro urychlené ukončení války je dosavadní pomoc málo účinná.
Je třeba mnohem mohutnějších sil k osvobození těchto území a zamezení dalšího krveprolití na obou stranách, a to se bez účinné techniky neobejde.
Prezident Pavel chce " být prezidentem, který pomůže zvýšení respektu a vlivu naší země v mezinárodním prostředí"
Ze své bývalé vedoucí funkce v NATO, díky mezinárodnímu respektu a zkušenostem z toho plynoucích, se pak zdá být přímo předurčen k tomu, aby se zasadil a pomohl zorganizovat nikoli jen deklaračně, ale konkrétní celosvětovou materiální pomoc Ukrajině, k urychlené evakuaci vraždícího vetřelce ze svého území.
NATO jako organizace v tom nemusí přitom oficiálně vůbec figurovat. Ovšem členské země NATO a všechny nejen demokratické země by měly dát jasně najevo, že by si sami nepřály, aby musely jednou čelit takovému násilí a zvůli mnohem silnější a rozsáhlejší země vůči sobě a nedostávaly přitom potřebnou pomoc se bránit.
Vyčerpávající válku nemá Ukrajina šanci zvládnout, protože jí i přes materiální pomoc dojdou lidské síly, zdroje, kterých má agresor k dispozici mnohonásobně více.
Hlavního úkolu, čímž je brzký konec válečného konfliktu, lze dosáhnout především vyhnáním vetřelce z okupovaných území. Přitom je však třeba pomoci mnohem více a tak, aby byl agresor donucen k ústupu až útěku, a to za co nejkratší časové období.
Tímto se zvýší i pravděpodobnost, že dojde ke změně ruské politiky vlivem vnitřního dění, kde ta dosavadní válečná vede Rusko k velkým ztrátám, lidským a hospodářským, a do rostoucí mezinárodní izolace.
To vše pak jen díky zrůdným osobním ambicím jediného člověka a jeho nejbližších spolupracovníků, kvůli kterým umírají zbytečně tisíce na obou stranách, a je tím negativně zasaženo celé světové hospodářství.
Struktury OSN zcela zklamaly, projevily se jako nefunkční a bezzubé v čase, kdy je lidstvu vyhrožováno jadernými zbraněmi a kde by důsledek jejich použití, ve větší či menší míře, pocítili všichni.
Je třeba, aby pro stavy ohrožení lidstva byly vytvořené takové mechanismy, které ho pomůžou účinně řešit a nikoli blokovat.
Kdyby všechny země, které podpořily v deklaraci Ukrajinu a odsoudily vetřelce, pomohly, čím mohou, a v tomto jde naše země, Česká republika, naši lidé zářným příkladem, tak už mohl být konflikt potenciálně vyřešený.
I přes velkou pomoc Spojených států a dalších velmocí je tato jejich pomoc přesto nedostatečná svojí strukturou.
Bázlivé přešlapování a licitování s vojenskou pomocí působí Ukrajině pokračující nenahraditelné lidské ztráty.
Po více jak 500 dnech nesmyslné a krvavé války, měli mít už Ukrajinci vycvičené piloty, dostatek stíhaček a dalekonosných raket, aby nebyli jejich vojáci likvidováni rychlým zaměřením a protiúderem ruských jednotek.
Ukrajinci nemohou vést pořádnou salvovou střelbu, protože se po každém odpálení musí přesouvat na jiné místo a často se jim to ani nepodaří, nestihnou to a jsou smrtelně zasaženi.
Takto prolitá ukrajinská krev ulpívá pak na rukou těch, kteří jim nedodali dostatečnou výzbroj, ač mohli.
Tato válka je osobní válkou, ambicí prezidenta Putina, který posílá na smrt tisíce těch nejzdatnějších jedinců své země a působí devastačně na obou stranách.
Celý konflikt pak podtrhl jeho zbabělou podstatu, soustavně si dovolujícího jen na slabší a fakt, že jeho slovo nemá žádnou váhu, nedá se na něj spolehnout, což ho diskvalifikuje nejen jako věrohodného lídra jedné z největších zemí, ale i jako důvěryhodného člověka pro jednání všeobecně.
O sebe se prezident Putin bojí nadměrně, což kontrastuje s jeho činy vůči ostatním, kdy bez patřičných důvodů neváhá obětovat jak své vojáky, tak i vojáky bratrského národa a jeho civilisty.
Případ Prigožin přitom ukázal na propastné rozdíly ve statečnosti těchto ruských lídrů, a na fakt, že tak velkou reálnou podporu kremelský diktátor nemá, když jeho armáda pochodu Prigožina na Moskvu v podstatě nijak nebránila a lidé šéfa wágnerovců naopak vítali a fotili se s ním ve městě, který krátce okupoval.
Putin se těchto faktů zalekl, opustil Moskvu a přispěchal s urychleným řešením, které zcela popíralo jeho nekompromisní přístup o den dříve, za využití své loutky, prezidenta Lukašenka.
Další neúspěchy na frontě by však válečnému štváči a zločinci stěží mezi Rusy prošly, při tak velkých obětech, zplundrovaném hospodářství, menších příjmech, a při násobném zvětšení lidských a materiálních ztrát, spolu s masivní mezinárodní izolací.
To je výsledek nesmyslného válečného tažení kremelského diktátora pro ruské národy.
Joe Biden má pak jednu z posledních příležitostí prokázat, že není starý na své znovuzvolení a že je to rozhodný lídr, který už nemůže nechat bez patřičné odpovědi více jak 500 dní trvající vraždění, nezměrné útrapy a ničení.
Prezident Biden by měl jasně ukázat, že je to stále lídr schopný získat patřičnou podporu pro naplnění hlavního cíle pro ukončení války, a tou je urychlená evakuace vraždících vetřelců z okupovaného území, což je i naprosto logickým cílem celého ukrajinského národa.
Ten touží žít ve svobodě, nikoli v područí krutého válečného zločince, který decimuje i svůj národ, a prokazuje otřesný přístup hromadného vraha obou národů, jen pro naplnění svých osobních ambicí.
Věřím, že i prezident Pavel může být pak tou stmelující celosvětovou veličinou, pro zapojení co nejvyššího počtu demokraticky smýšlejících zemí a jejich představitelů pro dosažení dvou hlavních cílů.
Co nejrychlejšího vyhnání vetřelce z okupovaného území, a potažmo ukončení konfliktu, a poválečné obnovy zdevastované Ukrajiny.
