Premiér Sobotka spáchal politické harakiri,

za nitky mu pak zřejmě tahal ministr vnitra a první místopředseda ČSSD, Milan  Chovanec, spolu s panem prezidentem. Existuje řada indicií, které danou myšlenku podporují.

Nejvíce z celé situace těží totiž právě Miloš Zeman a Milan Chovanec, který se už nyní staví do pozice lídra v dění v ČSSD.

 Je to opět prezident Zeman, kdo musí situaci řešit a je to on, na kterého bude poutána největší pozornost, jako na nejvyššího exekutivce a zároveň řešitele prekérní situace.

Je to prezident, který musí nyní tahat horké kaštany z ohně za premiéra, který se dobrovolně vzdává svých pravomocí. Je to situace, která Zemanovi maximálně vyhovuje.

Tento fakt může významně pomoci Miloši Zemanovi nejen v prezidentských volbách, ale zároveň škodit sociálním demokratům v těch parlamentních, pokud budou dále vedeni lídrem, který se pár měsíců před vypršením svého mandátu vzdává své funkce a přehazuje svoji zodpovědnost na jiné, aby situaci řešili.

Vzhledem k tomu, že akce pana Sobotky ohrožuje hospodářské a politické postavení naší republiky, měl by se prezident Zeman projevit co nejvíce státnicky, to znamená s co nejmenšími negativními dopady pro společnost.

 V takovém případě by měl demisi přijmout s tím, že vláda bude fungovat až do konce svého volebního období v současném složení, aby se vše dojelo podle plánu a práce ministrů a parlamentu se ve finále pouhých měsíců nepřerušovala, a nepřišla vniveč.

Nejlépe demisi pak nepřijmout vůbec a zastavit tím nesmyslné aktivity, vedoucí ke ztrátě drahocenného času, který vládě ve funkci zbývá.

Problémy pana Babiše nejsou ničím novým a shazovat kvůli tomu jinak úspěšnou vládu několik měsíců před vypršením jejího mandátu a bez širší konzultace se svými kolegy, se zdá být silně zkratkovité a krajně nezodpovědné.

Je velice pravděpodobné, že prezident určí právě ministra Chovance sestavením vlády, který ji krom ministra Babiše a bez Sobotky ponechá beze změny, eventuálně se dohodne se Sobotkou, aby se ujal postu ministra financí, o což by socdem  jistě rádo usilovalo.

Zbavit se Babiše, ovládnout finance a její  fungování, a nalézt zde zároveň nějaké problémy, by pro socialisty bylo jistě velmi dobré východisko z dané situace a dobrý odrazový můstek k nadcházejícím volbám.

Je rovněž možné, že se nechá prezident přesvědčit, resp. naopak, že udělá Chovance, případně Zaorálka, premiérem a Babiš v úřadu zůstane. Tento krok odůvodní prezident pak právě tím, že ministr Chovanec má v ČSSD na post premiéra podporu a ministr Babiš zase u hnutí ANO pro setrvání ve financích, kde si vede úspěšně.

 Vzhledem ke zkušenostem s demisí vlády Nečase je ale zřejmé, že prezident se může a bude rozhodovat bez ohledu na přání socdem  a dalších, a zřejmě to tak i udělá, pokud to bude sloužit jeho zájmům a záměrům.

Je zajímavé, že po vyhlášení demise se prezident setkává za socdem prvně právě s panem Chovancem, ačkoli by to měl být premiér Sobotka, s kým by měl prezident mluvit nejdříve a mohl se zevrubně seznámit s jeho plány a záměry před svým konečným rozhodnutím o demisi.

Takto to vypadá, že o plánech demise již věděl  a že jejím duchovním otcem je buď prezident sám, nebo ministr Chovanec.

Prezident mluví záměrně o mučednictví  Andreje Babiše a premiér tento argument pak používá ve svém  oznámení  demise.  Rovněž v tomto případě mohlo jít o cílenou manipulaci Bohuslava Sobotky, vedoucí k jeho finálnímu, fatálnímu rozhodnutí.

Náhlá akce premiéra musela být diskutována aspoň s Milanem Chovancem, a ten to i nepřímo potvrzuje při dotazu vyhýbavým výrokem, „včera bylo včera a dnes je dnes“.

 Chovanec má přímé, přátelské kontakty s prezidentem a zkušenosti s podobnou situací i v případě lánské schůzky, kde své pragmatické lavírování již jednou prokázal.

 Miloš Zeman si zřejmě nenechá uniknout možnost pomstít se Sobotkovi.  Kdy jindy, a jak nejlépe, než nyní, se může prezident vypořádat se svým neoblíbencem, když to nevyšlo s pomocí  Michala Haška.

Nebude možná ani až tak těžké přemluvit Andreje Babiše, aby odstoupil, když odstoupí premiér Sobotka a bude nahrazen Chovancem. Ten se může ukázat jako rozhodný lídr a zvýšit i stranické preference. Tím prezident zabije mnoho svých much jednou ranou.

Premiér Sobotka  promeškal  příležitost ukázat, že má „gule“, a pokud tu situaci takhle zbytečně vyhrotil, měl ministra financí prostě odvolat.

Demisí vlády způsobil nestabilitu pouze on, v závěru jejího úspěšného mandátu, a tím ohrozil a podkopal úsilí všech, s negativními dopady a nejistotou pro celou společnost.

 ČSSD za ním v tomto jeho jednání již tak pevně nestojí. Všechny zainteresované, většinu svých nejbližších kolegů, ze svého rozhodnutí vynechal, vše řešil prvně s médii, ostatní pak postavil  nedemoktraticky před hotovou věc.

Za takové situace se pak širší podpora pro Chovance dá i předpokládat a ten může být panu prezidentovi v lecčems jako premiér velmi nápomocný.

O  ambicích a schopnostech Milana Chovance není žádných pochyb a o jeho nestálosti, potvrzené již v minulosti, rovněž.

Následný postup prezidenta Zemana, který se může rozhodnout zcela dle své libosti a tak to vždy dělá, mnohé dohady již brzy osvětlí.