Lhář, lhář

Opoziční ČSSD se opět vyznamenala, tentokrát při hlasování o důvěře vládě. Opozice se snažila nenechat na vládních stranách nit suchou a doslova vládu grilovala. Což je správné, protože je to hlavní role opozice -  tedy kritika vlád. Ale bohužel, tak jak to u ČSSD bývá, tak lži převládly nad argumenty a mnoho z těchto výroků si ČSSD mohla odpustit, protože lhát se nemá.

Jako vzorová ukázka trapnosti může posloužit projev pana hejtmana, poslance a sběratele drahého umění Davida Rátha, kdy se snažil zesměšnit ministra dopravy Víta Bártu, když si utahoval z jeho "mužného" smíchu. Tak jak zaznělo, spíš než o konstruktivní výtky se jednalo o silvestrovskou estrádu, ve které mi chyběl snad jen Peťa Novotný s jeho vtipnými vtipy. Jako brilantní ukázka lží a demagogie ČSSD poslouží projev poslance Jiřího Paroubka. Tak třeba Jiří Paroubek řekl tohle: „Pro úplnost připomenu, jak pánové z ODS a TOP 09 za poslední čtyři roky hospodařili. V letech 2007 až 2009 navýšili deficit státu o 279 mld., a ještě stačili probendit dalších 146 mld. rozpočtových rezerv, které byly vytvořeny soc. dem. vládou v letech 2004–6.“

Jeden si může myslet, že snad spadnul z višně či je obětí vymývání mozků, ze kterého Jiří Paroubek nařknul českou veřejnost. Jiní si naopak při poslechu takových řečí mohou připadat jako učitelé v mateřských školách. Musí neustále cokoli opakovat kolem dokola až do zbláznění, různé samozřejmosti a pořád to nikdo neposlouchá. ČSSD neustále vyčítá Topolánkově vládě a především Kalouskovi, že „zaťali rekordní sekeru“ do rozpočtu. Jistě, schodek rozpočtu byl opravdu rekordní. Jenomže každá mince má dvě strany, ikdyž jak se zdá tak ČSSD uznává pouze "jednostranné mince". Kalousek s Topolánkem zatínali pořádně sekeru až v okamžiku, kdy začala světová krize, za niž popravdě ČR opravdu nemůže. Pravda sociální demokraté se pokoušeli svými billboardy před volbami ve své permanentní kampani vzbudit dojem, že za světovou krizi mohou pouze tři lidé: Bush, Topolánek a Zahradil. Ale této báchorce snad kromě tria Paroubek, Tvrdík a Dimun nemohli věřit ani samotní sociální demokraté.

Právě naopak onu pomyslnou sekeru do státního rozpočtu zasekávala permanentně v době rekordního ekonomického růstu vláda sociální demokracie. Šetřit na možnost budoucích horších časů nikoho nenapadlo a soc dem navíc slovo šetřit snad považovala za sprosté slovo, jemuž se musí obloukem vyhnout. Za vlády Mirka Topolánka deficity až do osudné krize klesaly. Kromě toho pan Paroubek zapomíná (je sice sexy mozek a nejlepší diskutér pod sluncem, avšak zdá se, že zapomínání je u něj pravidelné jako stolice) jak to s předposlední vládou bylo. Tu první Topolánkovu vládu k vládnutí nepustil. Takže díky přeběhlíkům vznikla až ta druhá, což všechno zabralo mnoho měsíců. A tu nakonec k úžasu přihlížejících shodil v době našeho evropského předsednictví. A jako korunu toho všeho zabránil nakonec dalšímu pokusu o vyhlášení předčasných voleb. Na vládnutí tu v minulých letech mnoho času nebylo. Jde hlavně o to, že Paroubek opět vsadil na jím ověřenou taktiku: "stokrát řečená lež se stává pravdou", jinak řečeno bílá je černá a dva a dva je pět.