Souboj "Titánů"

ČSSD si volí nového předsedu - šéfa všech obyčejných lidí. Na výběr má ze dvou kandidátů, kteří ovšem nejsou zase až tak rozdílní. Jedním je dosavadní "předseda"a poslanec Bohuslav Sobotka, který se stal předsedou ČSSD, když Jiří Paroubek nečekaně odešel z čela ČSSD po tzv. Jyrrhově vítězství v posledních parlamentních volbách. Druhým kandidátem je poslanec, hejtman JMK a předseda Asociace krajů Michal Hašek.

Souboj těchto dvou obyčejných lidí a jejich vzájemná nevraživost sahá hluboko do jejich politických počátků a nehledě na to, že oba jsou jihomoraváci, tak lze pozorovat, jak je rozdělena i samotná jihomoravská ČSSD. Za Dluhošem Sobotkou stojí silný okres Vyškov, odkud sám pochází. Za Michalem Haškem stojí zbylých pět okresů. Rozhodující bude tedy nejsilnější Brno, které společně se Sobotkovým Vyškovskem tvoří většinu. V Brně drží křehkou většinu Sobotkův spojenec poslanec Jeroným Tejc. Ovšem v Brně působí jako protiváha Haškovec - místopředseda ČSSD a brněnský primátor Roman Onderka. Sice samotný JMK nominoval na post předsedy Dluhoše Sobotku a tím mu velice pomohl k jeho kýžené metě - předsedovi ČSSD, ale jeho vítězství bylo velmi těsné: 85 hlasů ku 74 pro Michala Haška. Podobné těsné výsledky se dají také očekávat při samotné volbě předsedy ČSSD.

Ačkoli nepatří k nejsilnějším krajům v rámci ČSSD, při letošní volbě předsedy má klíčové postavení. Oba favorité na Paroubkova nástupce odsud totiž pochází a vyhrát doma chtějí oba. Zároveň je to důležité psychologické sdělení směrem dovnitř strany – ten, kdo na jižní Moravě zvítězí, značně posílí. Za Sobotkou pevně stojí silný okres Vyškov, odkud pochází.  Za Haškem jde zbylých pět okresů. Rozhodující tak bude nejsilnější Brno, které společně s Vyškovem tvoří většinu. Brno ovládá většinově Sobotkův spojenec poslanec Jeroným Tejc, jako protisíla zde působí Haškovec – místopředseda ČSSD a brněnský primátor Roman Onderka. Nominace na předsedu tak bude záležet do jisté míry na Onderkových schopnostech, zda se mu podaří přetáhnout alespoň část brněnských delegátů na stranu Michala Haška.

Co tedy mají oba společného? Oba dva sedí na státním penězovodu a nikdy nikde nepracovali. Jak Michal Hašek, tak Sobotka nikdy nepracovali jinde než v politice a také podle toho jejich práce vypadá a oba jsou naprosto odstřiženi od reality. Oba také chtějí co možná nejvyšší zdanění, aby mohli vytáhnout co nejvíce peněz z kapes nás občanů, aby měli co rozdělovat a přitom vůbec netuší, jak si vydělat peníze vlastníma rukama nebo hlavou. Proto také docela úsměvně působí  Dluhoš Sobotka, který při vysokém hospodářském růstu dokázal ČR raketově zadlužit, ale našetřit si z poslaneckých náhrad na byt za 7 milionů dokázal, ale státní rozpočet dokázal prožrat jako nic.

Naopak v čem se oba rozcházejí je jejich směr politiky. Hašek je zastáncem směru Odparoubkování se a reformovat ČSSD a její politiku. Ve svém Desateru ČSSD nové generace představil vizi strany do třetího tisíciletí, která ovšem zapřísáhlým sociálním demokratům připadá jakou rouhání. A není se čemu divit, vždyť Hašek naprosto překopal dosavadní priority soc dem ( zastavení financování sociálního státu zadlužováním, reformní strana s vizí do budoucna, a především snaha o konstruktivní opozici). Ovšem proč tuto politiku již tímto způsobem nepraktikuje v JMK je záhadou - například nejhorší rozpočet JMK v jeho historii, kdy chce zadlužit JMK na mnoho let a poté tyto prostředky rozpustit v programech, které nemají žádný hlubší význam a přínos pro kraj, pouze argumentuje tím, že tyto peníze pomohou lidem v JMK v době hospodářské krize jako stimul. Spíše to ale bude klasická politika ČSSD - peníze se hold musí prožrat ikdyby nebyly. O jeho pohledu na konstruktivní jednání se nedá mluvit, kdy se v podstatě opozici na kraji vysmívá a nebere ji vůbec vážně. Zato Sobotka je přímo ztělesněním stylu "Jirkova parta bez Jirky", kdy sám Dluhoslav Sobotka působí jako Paroubkův klon.

Dluhoš Sobotka je přesvědčený socialista a nenabízí nic jiného než pokračování Paroubkovy ČSSD. Jeho politická vize připomíná spíše manifest KSČ - odsuzuje neoliberální pravici, finanční trhy i moderní levici - konkrétně Blairovu Třetí cestu nebo Nový střed německé SPD, tedy reformní levicové proudy. Nabízí regulaci, vyšší daně pro lidi i firmy a zachování neudržitelného evropského modelu sociálního státu. Sobotka také odmítá spolupráci s vládou včetně VV a doufá ve čtyřicetiprocentní volební vítězství ČSSD. Nápovědou s kým a jak by mohl vládnout, nabízí jedna jeho věta: "KSČM je demokraticky volenou součástí naší politické scény a není možné to ignorovat."

Ovšem ani Michal Hašek nekráčí nijak vpravo. Sice představil jeho Desatero ČSSD nové generace, ale jeho reálná politika je někdy jinde a jeho počínání v JMK nás přesvědčuje o opaku. Z jeho úst poté ovšem věty typu: "Nesmíme se bát navrhovat či podporovat i nepopulární opatření, pokud pomohou řešit problémy státu a společnosti." či "Sociální stát 20. století je minulostí a potřebuje zásadní revizi. Není možné realizovat základní teze sociálně demokratické politiky za situace, kdy více než třetina deficitu jde na splátky úroků z úvěrů. ČSSD se musí umět přihlásit ke svému dílu odpovědnosti za deficit veřejných financí." působí více než úsměvně.

"Samotná ČSSD patří v evropském kontextu spíše k levicově konzervativním stranám, které popírají, že finanční potíže zemí eurozóny typu Řecka nebo napnuté penzijní systémy představují hlavní riziko pro moderní demokracie. Hašek patří ke křídlu, které tyto problémy alespoň registrují, zatímco Sobotka je popírá v důsledku špidlovského hesla: "Zdroje jsou". ČSSD je také vnímána spíše než strana, která bojuje za občanské svobody jako partaj, jež je chce různými restrikcemi utloukat. I o tom by měl být nadcházející sjezd sociální demokracie." (Bohumil Pečinka)