EU - bojovník za (svou) pravdu

Evropská unie již delší dobu připomíná spíše RVHP a plánované hospodářství, než EU založenou na principu otevřeného trhu a společného vnitřního trhu bez cel a zbytečného papírování. Člověk může jen nostalgicky vzpomínat na EHS a na jakých principech byla založena a několik desetiletí fungovala. Evropská Unie si dala za svoji existenci mnoho cílů, které se jí spíše nedaří splnit. A to i přes to, že na splnění těchto cílů vydává desítky miliard eur. Kromě jiného se EU pasovala do role úhlavního bojovníka proti globálnímu oteplování, ve kterém pokračuje stejně urputně jako z počátku, ikdyž je jí známa skutečnost, že pravda je někde jinde, než si EU určila a řekla, že jen tato pravda je tou správnou pravdou. Tato imaginární představa, se začíná bortit a to nejen zásluhou Václava Kause, ale v poslední době hlavně díky velkému množství vědců, kteří neměli být nikdy vyslyšeni.

Biopalivová EU - Evropská unie si stanovila odvážný cíl. V tomto odvážném počinu si předsevzala, že v roce 2020 budou z celkového objemu paliva tvořit biopaliva 10%. Podle studie zveřejněné Evropským institutem pro politiku životního prostředí (IEEP) to však bude mít dopad na životní prostředí jako dalších 26 miliónů aut na silnicích. Jak to povětšinou u snah EU bývá, tak povětšinou mají odpůrci kroků EU pravdu, která se bohužel ukáže až po nějakém čase, protože EU si přece nepřeje, aby jí někdo neustále kecal do jejích smělých plánů. Odpůrci biopaliv již od samého počátku byli proti a věcně argumentovali proč - biopaliva jsou podle nich především neekologická a také neekonomická. Nehledě na to, že členské státy musí ze svých rozpočtů dotovat nařízení z Bruselu.

Jako další závažný problém se ukázal fakt, že pro pěstování plodin vhodných na výrobu biopaliv je potřeba orná půdy (kdo by to byl asi řekl, že). Takže po čase se ukázalo, že zemědělci raději na svých polích pěstují žlutou, smrdutou řepku, že které mají jisté příjmy. Ve světě se plodiny pěstují raději na spalování v motorech, než aby se z nich vyrobily potraviny. Ve státech Jižní Ameriky se pro možnost pěstovat plodiny na biopaliva vypalují pralesy. Tato půda není ovšem vhodná pro pěstování agronomických rostlin a během pár let se tak vyčerpá, že se musí zplundrovat další část pralesa. Toto pěstování rostlin pro spalování v motorech také zapříčinilo skokové zvýšení cen potravin a potravinářských komodit.

Na tyto všechny úskalí odpůrci poukazovali již před mnoha lety, jenže o skutečné, kultivované a konstruktivní demokratické diskusi na téma odborných problémů si v Evropské unii můžeme nechat jenom zdát. "Jsme si vědomi nevýhod, které sebou přinášejí. Naše cíle ale kvůli tomu rozhodě nebudeme měnit" (mluvčí Evropské komise Barbara Helfferichová).