NIMBY

NIMBY – to je zkratka hesla „Not In My Back Yard“, neboli volně přeloženo „nikoliv na mém dvorku“. Poněkud pejorativně se tak označují sdružení, či aktivity občanů, protestující proti nějakým veřejně prospěšným stavbám, které dotyční na svém dvorku či za svými humny prostě nechtějí. Těžko říct, kdo tento slogan vymyslel, ale nejspíš to bude nějaký úředník státní správy, který byl nadmíru podrážděn tím, že si někdo dovoluje protestovat proti plánu vybudovat na jeho dvorku  úložiště jaderného odpadu, nebo přes něj vést železnici. Označením NIMBY se má patrně zpochybnit oprávněnost a závažnost takových protestů.

Podle mého názoru je ovšem takovéto označování licoměrné a zbabělé. Prostě místo toho, aby se zkoumala opodstatněnost a oprávněnost takových protestů, s jistým despektem se označí za NIMBY – a věc je pro odpovědná místa, ale bohužel i pro média, vyřešena. Takže jednat se stěžovateli, dát jim slovo v médiích – proč? Fakt, že špatný záměr nebo projekt kritizuje ten, koho se osobně týká, jej snad diskvalifikuje do té míry, že jeho důvodům a důkazům není třeba věnovat pozornost? Myslím, že je tomu právě naopak – právě osobní zainteresovanost dodává aktivistům energii jednak shromažďovat důkazy, jednak neohroženě vystupovat proti byrokratickému aparátu a často podplaceným médiím. A popravdě řečeno – o kolika občanských sdruženích či aktivistech, kteří v boji za svá ústavní práva, za své zájmy, zdraví a dokonce životy dosáhlo úspěchů lze říci, že nejsou NIMBY? Myslím, že taková ani nejsou.

Dva diskutující označili můj poslední blog – otevřený dopis generálnímu řediteli ČT, za „typické“ NIMBY. Patrně proto, že v něm šlo o ignorování názorů oponentů a bránění v jejich publikaci v jedné konkrétní kauze. Nejde ovšem o tuto kauzu. Jde o systémový přístup ČT, jde o právo občanů na pravdivé a úplné informace a o povinnosti veřejnoprávního média takové informace poskytovat. Mám-li důkazy z konkrétní kauzy, je to jediný způsob, jak porušování této zákonné povinnosti prokázat. Obecné proklamace či použití důkazů z kauzy, o které nic nevím (abych nebyl označen za NIMBY), jsou samozřejmě k ničemu. ČT bude vždy tvrdit, že její relace jsou objektivní a vyvážené, nemáte-li důkazy o opaku. A i tak je dosažení spravedlnosti nejisté, protože ČT nemusí svoji proklamovanou nestrannost a objektivnost nikomu prokazovat.

Na schůzce, konané tento týden na půdě ČT a na které se řešila za účasti veřejnosti budoucnost ekologického pořadu „Nedej se!“, se měl předseda Rady ČT vyjádřit v tom smyslu, že uvnitř občanských sdružení, hojně na schůzce zastoupených, vyrůstá řada odborníků v oborech souvisejících s jejich činností, a že je to dobře.

Dovolím si v některých bodech nesouhlasit. Za prvé – ti odborníci tam nevyrostli, ti už tam byli od jejich vzniku, protože se jich předmět činnosti osobně sdružení týká. Za druhé si nemyslím, že to je dobře, když je hodně odborníků v hodně občanských iniciativách. Znamená to totiž, že tam suplují činnost (rozuměj nečinnost) státních orgánů. Podle mne by měli spíše v posuzování projektů a legislativy pracovat pro státní správu, protože věci rozumí – jsou na ní zainteresováni. Jenže jak víme, stát používá zásadně odborníky nezainteresované (nemluvím o penězích) a tudíž k důsledkům svých rozhodnutí lhostejné.

Nejsou totiž NIMBY.