Stát a sport 2

Současný stav vztahu státu a tělovýchovy ze všeho nejvíc připomíná Potěmkinovy vesnice. Jsme svědky světoborných prohlášení vrcholných představitelů ČUS, ČOV a MŠMT, jak se to teď bude dělat dobře (a za mnohem větší peníze). 

Jenže - neřídili snad tyto instituce sport až dosud? A to tak, že to dovedli k absenci jakéhokoliv systému, totálnímu nedostatku finací (tam, kde by měly být) a k nezřízenému řádění mafií ve sportu?

Naprosto nechápu, proč by stát - pokud chce smysluplně plnit svou roli ve sportu a tělovýchově obecně - měl v tomto chaosu pokračovat? Proč by měl nadále být ve vleku šíbrů, co si ze sportu udělali dojnou krávu?

Stát musí jasně definovat své zájmy a priority ve sportu a musí je umět prosazovat. A to zákonem a prostřednictvím státního orgánu. A já se obávám, že to nemůže být nějaká agentura. Co to je - agentura? Zprostředkovatel? Někdo, koho si najmu, aby za mne udělal něco, co bych sice chtěl, ale neumím to? Někdo, kdo bude radit - ale komu?

Úsměvné je, když se dočítám, že předseda ČUS Jansta tvrdí, že bude spoluvytvářet nový systém podpory sportu - no a co proboha dělali doteď? Skutečně si myslí, že by stát měl udělat kozla zahradníkem?

A všimněte si, že se stále mluví jen o penězích. Nikdy o systémových změnách v organizaci tělovýchovy, i když podle mne by právě o to mělo jít. Tvrdím, že ať do této džungle nalijete jakékoliv množství peněz, výsledek se nedostaví. Jen se zvýší korupce.

Prvním a základním krokem k založení fungujícího systému sportu musí být definování jednotlivých subjektů:

1) stát - co stát chce, jaké jsou jeho priority, jak je chce prosazovat, které subjekty budou jeho partnery, kolik peněz na to chce věnovat, jak a podle jakých kritérií je bude rozdělovat a kde na to vezme.

2) sportovní organizace - to jsou sportovní svazy. Ty jsou plně odpovědny za svou činnost a za dosažné výsledky.

3) státní správa - kraje, obce. Ty mají nezastupitelnou úlohu ve velmi důležité oblasti tělovýchovy - tzv. oblasti Sportu pro všechny.

Neméně důležité je definovat oblasti tělovýchovy a míru jejich vztahu ke státu:

1) státní reprezentace - oblast, kterou stát bude podporovat. Musí se stanovit kritéria hodnocení - výsledky, význam jednotlivých sportů ve světovém měřítku, zájem na zvýhodnění (protože tam jsou výsledky a předpoklad úspěchu). Sportovní svazy a organizace budou příjemci takto stanovených financí - na reprezentaci.

2) spolková tělovýchova - to je oblast, kterou stát podporovat nebude. Je ve výlučné péči sportovních svazů. Zjednodušeně řečeno jsou to ligové a další soutěže. 

3) mládež a sport pro všechny - zde opět má hlavní podíl na zajištění stát.

Je jasné, že se jednotlivé složky prolínají, ale právě proto musí být stanovena jasná pravidla, aby státní podpora mířila adresně tam, kam stát chce. A jednotlivé subjekty musí tato pravidla respektovat a dodržovat. Proto musí být přijat Zákon o sportu.

Stát pak musí mít jediný úřad, který to bude řídit. A obávám se, že jen agentura to být nemůže, aby mohl ten úřad uplatňovat zákon, musí mít takové pravomoci, že už to de facto bude ministerstvo.

ČUS nebo nějakou jinou formu ČSTV stát potom nepotřebuje. jestliže sportovní svazy usoudí, že nějakou svoji střešní (odborovou) organizaci potřebují, mohou si ji samozřejmě vytvořit, ale platit ji budou ze svého (podotýkám, že nikoliv z peněz na reprezentaci a mládež). Pak nechápu, proč by to dělaly. Ona totiž ČUS není nic jiného, než organizace na prosazování zájmů určitých subjektů - bez ohledu na obecný prospěch.

ČOV - samostatný subjekt, národní olympijská organizace, součást MOV. Jak již jeho název a definice říká, má na starosti olympizmus v zemi a reprezentaci na OH. Není státním orgánem a nemá v tomto smyslu žádné pravomoci. Jsou ovšem země, kde tomu tak je a NOV pak plní funkci ministerstva (třeba v Itálii), ale podle mne to není optimální varianta, státní orgán ve sportu se musí zodpovídat jen vládě, nikoliv ještě nadnárodní korporaci.

Celá věc je samozřejmě mnohem složitější, právě proto ale je nutno její základní schema zásadně zjednodušit. Aby bylo jasno kdo, co, jak a za kolik. Ne jako dnes, kdy se svolá asi tak tisíc lidí, kde se mele páté přes deváté, nakonec se odhlasuje připravené usnesení - a nic se nestane. Jen předseda vydá prohlášení do novin (jak je stát okrádá).

Pominul jsem třeba zdroje financování sportu ze strany státu - pomocí fondu, který bude kapitolou státního rozpočtu a do kterého budou proudit daně z určených druhů podnikání. Nebo právní postavení profi sportovců, což dnes zcela chybí a třeba ligový fotbalista se považuje tu za podnikatele, tu za zaměstnance, tu za pracovníka na dohodu - jak se to zrovna hodí.

No ale - obávám se, že stát neví, co chce. Nebo pokud jo, je mu jedno, že vše zůstane při starém. Jen aby měl klid, naleje do té žumpy další miliardu.