Tak máme nové ministerstvo sportu. Sice to de jure ministerstvo není, ale de facto jo. Divím se, že to ve Sněmovně prošlo tak těsně, jakkoliv všichni politici i sportovní organizace na současné uspořádání hrdinně nadávali.
No ale to jsou politici. Je třeba být proti všemu, s čím přichází momentální vláda, byť by to bylo geniální.
Nicméně – fakt se neví, co tato Agentura bude ve skutečnosti dělat a jak. Ty proklamace, které jsou nám předkládány, neříkají vůbec nic. A přitom by bylo potřeba říci:
1) Jaké bude uspořádání vztahu stát – tělovýchova. Nezdá se, že by se na tom současném, podle mne nesmyslném, mělo něco měnit. Pokud to tak skutečně zůstane, mohl se sport v pohodě nechat přifařený k MŠMT. Stálo by to míň.
Ale systém uspořádání je třeba zásadně změnit. Především je třeba zrušit ČUS (dříve ČSTV), jakožto zbytečný orgán. To, že jako první s nadšením kvitoval ustavení NSA předseda ČUS Jansta, je signifikantní. Jak jinak – je třeba nové vrchnosti podkuřovat. Ale máme-li ministerstvo sportu, nepotřebujeme ČUS. Pokud by si snad sportovní svazy přály mít nějakou zastřešující (odborovou) organizaci, je to jejich věc, ale musí si ji platit ze svého, nikoliv z peněz státu.
2) Priority a odpovědnost. Prioritou státu, potažmo NSA, musí být jediné dvě věci: Sportovní reprezentace a mládež (Sport pro všechny). Nikoliv pak Spolkový sport, který dnes naopak spotřebovává nejvíc prostředků, do sportu tekoucích. A tu se obávám, že tohle nebude v programu Agentury zahrnuto. Spolkový sport, tj. všechny soutěže, musí být v plné správě sportovních svazů, jak po stránce organizační, tak ekonomické.
3) Financování. Je třeba zrušit od základu systém dotací. Je to neprůhledný, nesystémový a korupční systém. Nahradit ho musí jasně stanovený, algoritmem řízený příspěvkový systém, založený na jasně daných pravidlech – význam daného sportu, jeho úspěšnost, jeho členská základna (mládeže), to vše dle výše zmíněných priorit.
4) Definice subjektů v tělovýchově – velmi důležitý bod. Musí být jasno, kdo je kdo, jak je v systému zařazen a jaká jsou jeho práva a povinnosti. Není to tak, že tohle je dnes přece jasné, naopak v tom je, patrně účelový, chaos. Vezměme si jen profesionální sportovce – hráče profi klubů. Vůbec nejsou zakotveni v legislativě, dokonce jsou jakoby samozřejmě považováni za podnikatele – dokonce takové, že mohou uplatňovat výdaje procentem. No – jak jinak, oni přece žádné výdaje, související s jejich „podnikáním“ nemají. Všechno jim platí klub. Přitom podle všech platných zákonů a jejich ustanovení jsou to jednoznačně zaměstnanci. Ale to jejich zaměstnavatelům – klubům – nevyhovuje, je tu otázka daní, odvodů, … prostě proč by měli státu něco odvádět, že? Naopak po něm chtějí dotace, aby na ty platy měli.
5) To vše, a ještě mnoho dalšího (např. zákonem určené zdroje financování sportu – rozpočtové určení daní) musí být legislativně stanoveno zákonem o sportu.
No – nic z toho se nikde neprezentovalo, skutečně to vypadá tak, že se jen přesunou úředníci z MŠMT (to se přejmenuje) do jiných kanceláří, jednou tolik se jich ještě pro začátek přidá – a vše pojede vesele dál po starých kolejích. Obavy a věštby poslance Kalouska z nárůstu korupce a chaosu jsou tedy liché – žádné zprávy nebo proklamace o systémových změnách ve sportu nemáme.
