Všechno, co jsme kdy od této vlády (marně) čekali

Ještě do konce letošního roku by chtěla Nečasova vláda projednat celkem 71 návrhů, které na podporu růstu, podnikání a zaměstnanosti vymysleli členové NERVu. Výborně, chtělo by se říci. A to i přesto, že slovo růst vytáhla vláda po dlouhé době teprve v posledních týdnech, kdy nahradilo dříve dominantní šetření. (O tomto překvapivém veletoči ostatně píšu v nedávném blogu ZDE).

  Nechci být ale jízlivý, a levně vytahovat Nečasovy a Kalouskovy hříchy. Vláda se podle svého vlastního vyjádření chce zabývat snížením administrativní zátěže a zpřehledněním legislativy, zvýšením konkurenceschopnosti, podpoře inovací a vzdělávání, podpoře rozvoje exportu a efektivnímu čerpání evropských fondů.

 Nic lepšího jsme si tedy nemohli přát. Bohužel, zdánlivě velkorysý vládní plán má jedno podstatné ale.

 Není to poprvé, co vláda Petra Nečase něco podobného nabízí. Už před rokem a půl, na jaře 2011, představila pod titulkem Zpět na vrchol dokument s názvem Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR. Na obalu tohoto materiálu se usmívá Nečas osobně a slibuje – snížení administrativní zátěže, zpřehlednění legislativy, zvýšení...

 Zkrátka naprosto to samé, co vláda slavnostně oznámila teď. Stačí porovnat. Ze své loňské strategie přitom měnící se ministři vůbec nic neuskutečnili.

 Místo nového slohového cvičení bychom potřebovali skutečné kroky na podporu hospodářského růstu. Je velmi důležité dostat se ze skupiny zemí, které na rozdíl od nás opravdu trpí vážnými ekonomickými problémy, ale jejichž HDP klesá úplně stejně jako u nás. (ČR -1,3, Maďarsko -1,5, Španělsko -1,6). Hůř než my jsou na tom v Evropě z pohledu HDP už jen Portugalsko (-3,3 %) a Řecko ( -7,2%). Vláda, která je u moci díky úspěšné volební kampani hrozící řeckou cestou, nás tak táhne přímo na jih Balkánského poloostrova.

 Chceme-li stimulovat růst, opravdu se nemusíme srovnávat ani se stagnujícím Japonskem, které na podporu podniků nyní vydá v přepočtu 208 miliard korun, ani s Obamovskou Amerikou. Bohatě by stačilo, kdybychom třeba konečně efektivně využívali evropské fondy a omezili daňovou byrokracii, která je u nás nejhorší ve střední Evropě, na úrovni Kamerunu.

 Jenže to by nesměla nastavovat pravidla vláda, které je úplně jedno jak žijeme. Strategie přehnaného šetření v zemi, jež není vážně zadlužená, má zatím jediný výsledek. Ztrácíme životní úroveň i konkurenceschopnost, a nemáme ani důvěru trhů, pro kterou to vláda údajně všechno dělala. Nový program podpory růstu je bohužel jen zástěrka, co to má elegantně zakrýt.